Benchmarkingová analýza Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa a ostatních euroregionů v ČR s důrazem na česko-polskou hranici

Organizační struktura

Každý euroregion si v průběhu své existence vyvinul svoji vlastní organizační strukturu. Její forma je ovlivněna především právním postavením jednotlivých národních částí, ale také rozsahem činností euroregionu či zvyklostmi specifickými na druhé straně hranice. Při komparaci jednotlivých organizačních struktur zjistíme, že některé orgány se liší spíše jen názvy, nicméně jejich zaměření je podobné. Rozdíly rovněž existují v obsazení orgánů (tj. v jejich velikosti či složení). Přes tyto všechny různorodosti byla vypracována následující zobecňující modelová organizační struktura euroregionů fungujících v České republice:

Z diagramu jsou patrné tři organizační úrovně:

• Členská základna.
• Národní část euroregionu.
• Samotný euroregion jako přeshraniční společná struktura.

První se týká členské základny jednotlivých částí euroregionu. Nejčastějšími členy sdružení na české straně jsou obce a města. Jak již bylo analyzováno výše, dalšími členy mohou být například kraje či další instituce. Na druhé straně hranice většinou existuje podobné sdružení s obdobnou členskou základnou, i když mohou existovat odlišnosti (např. v Německu nejsou členy jednotlivé obce ale celé okresy - Landkreise). Každý z členů má vnitřní organizační strukturu a rozhoduje o formě zastoupení ve strukturách národní části euroregionu (většinou je to u obcí starosta, někdy v případě velkých měst, člen městské rady).

Druhá úroveň je úroveň národních částí euroregionu. V případě třístranného euroregionu se jedná o tři části. Na české straně, kde mají euroregiony většinou právní formu sdružení právnických osob, je největším základním orgánem valná hromada, ve které jsou zastoupeni všichni členové sdružení. Někdy bývá tento orgán nazýván sněmem (Euroregion Labe) nebo valným shromážděním (Bílé Karpaty, Beskydy). Valná hromada pak volí užší vedení sdružení - většinou nazývaným rada euroregionu (správní rada v případě euroregionů Labe a Bílé Karpaty či představenstvo u euroregionů Krušnohoří či Beskydy). Rada ze svého středu volí předsedu s případnými místopředsedy tvořícími předsednictvo české části euroregionu. Důležitým orgánem euroregionu je stálý sekretariát (či jednatelství) v jehož čele stojí sekretář (či jednatel). Dále u většiny euroregionů figuruje kontrolní orgán.

Na základě dohody mezi českým sdružením a sdružením z druhé strany hranice pak vzniká společný euroregion se společnými orgány, do nichž jsou delegováni zástupci obou stran (v případě třístranného euroregionu se jedná o dohodu tří sdružení zakládající jeden společný euroregion s orgány složenými ze zástupců ze všech tří stran). Těmito společnými orgány obvykle jsou:

• Rada euroregionu (někdy generální či valné shromáždění(5) složená buď zněkterých nebo ze všech členů rad národních částí. Jedná se o nejvyšší společný orgán.
• Presidium většinou složené zpředsedů národních částí euroregionu. Vněkterých případech existuje jen jeden společný president(6). Někdy má tento orgán větší obsazení a jsou do něj zapojeni i jednatelé(7).
• Sekretariát. Ten je většinou složený ze sekretariátů národních částí.
• Pracovní skupiny složené zexpertů zobou stran hranice.

Jelikož jsou euroregiony zapojeny do implementace Fondu malých projektů, je pro účel řízení fondu zřízen tzv. regionální řídící výbor (někde euroregionální řídící výbor či monitorovací výbor). Euroregiony mohou mít zřízena další fóra (např. Euroregion Nisa má tzv. Fórum bezpečnosti FOR-BE-S složené ze zástupců dotčených orgánů jednotlivých částí euroregionu). Euroregion Bílé Karpaty má zřízenou společnou dozorčí radu. Tyto případy jsou ale spíše ojedinělé.

(5) Generální shromáždění má Euroregion Silva Nortica, valné shromáždění Bílé Karpaty. Silva Nortica pak např. vůbec žádný takovýto orgán nemá.

(6) V tom případě je předseda druhé části euroregionu místopředsedou a úřad presidenta je založen na rotačním principu.

(7) Příklad euroregionu Silva Nortica.