Pharus-Plan Zittau
02.07.2014
Pharus-Plan Zittau (Plán Žitavy), měřítkko 1:10 000, Berlín, nakl. Pharus-Verlag, kolorovaná litografie, nedat. (před 1918), ze sbírek Städtische Museen Zittau
Plán města představuje podrobné, typicky moderní topografické pojetí prostoru se všemi již tehdy obvyklými kartografickými náležitostmi. Místo stupňů a minut se na okraji plánu opatřeného sítí objevují kombinace čísel a písmen pro jednotlivá pole. V levé dolní části se objevují pouze dva symboly, totiž pro železnici a silnici. Na mapě jsou axonometricky zachyceny nejvýznamnější budovy od hlavního železničního nádraží na severu města přes vesměs středověké kostely, nové lázně a radnici v centru až po továrny a krematorium na okraji sídelní jednotky. Oproti tomu kasárna, jatka, hřbitovy či dětský domov znázorňuje pouze jejich půdorys. Zastavěné plochy mají světle hnědou barvu. Na parky, louky a pole upozorňuje světle či sytě zelená s upřesněním, o který typ porostu se jedná. Vodní toky - řeky Mandava, Nisa i potoky - mají barvu modrošedou, cesty světle hnědou, železnice černou, zastávky červenou. Zde použité měřítko 1:10 000 se udává v metrech. Na dolním okraji mapy jsou zčásti kurzívou, zčásti kurentem uživatelské poznámky o třech barevně odlišených tramvajových linkách od vlakového nádraží do různých částí města. Neznámý čtenář do městského plánu zakreslil a pojmenoval další důležité podrobnosti k provozu v lokalitě. Důraz je položen zvláště na znázornění centra, ačkoli ani další městské části, včetně periferie, neunikají původnímu kreslíři plánu ze zřetele. Jde například o obce Olbersdorf (jižně od města), Eckartsberg (severně od centra) a Kleinschönau. Značeny jsou všechny silnice, ulice a uličky. Plán dobře ilustruje postupné rozrůstání města, sevřeného v původním středověkém vysazení krunýřem hradeb, které nová výstavba překročila.
Pharus-Plan Zittau, Maßstab 1:10 000, Berlin, Pharus-Verlag, kolorierte Lithografie, undatiert (vor 1918), aus den Sammlungen der städtischen Museen Zittau
Dieser Stadtplan stellt eine ausführliche, moderne topografische Erfassung des Raums mit allen bereits damals üblichen kartografischen Erfordernissen dar. Anstelle der Sekunden und Minuten erscheinen am Rand des mit einem Netz versehenen Plans Kombinationen aus Zahlen und Buchstaben für die einzelnen Felder. Im linken unteren Teil scheinen nur zwei Symbole auf, und zwar für die Eisenbahn und die Landstraßen. Auf der Karte sind axonometrisch die wichtigsten Gebäude von Hauptbahnhof im Norden der Stadt über die durchwegs mittelalterlichen Kirchen, die neuen Bäder und das Rathaus im Zentrum bis zu den Fabriken und das Krematorium am Rande der Residenzeinheiten eingezeichnet. Andere Liegenschaften wie Kasernen, Schlachthöfe, Friedhöfe oder das Kinderheim werden lediglich durch deren Grundriss veranschaulicht. Die bebauten Flächen haben hellbraune Farbe. Auf Parke, Wiesen und Felder weist hell- oder sattgrüne Farbe mit der Erläuterung hin, um was für eine Art des Ortes es sich handelt. Wasserläufe - die Flüsse Mandau und Neiße sowie die Bäche - haben graublaue Farbe, die Wege hellbraune, die Eisenbahn schwarze und die Bebauungen rote Farbe. Der hier verwendete Maßstab 1:10 000 wird in Metern angegeben. Am unteren Rand der Karte finden sich teils in Kursiv, teils in Kurrentschrift Benutzerangaben über die drei farblich voneinander unterschiedenen Straßenbahnlinien vom Bahnhof in die verschiedenen Stadtteile. Ein unbekannter Kartenbenutzer hat im Stadtplan weitere wichtige Einzelheiten zum örtlichen Verkehr eingezeichnet und benannt. Besonderes Gewicht liegt auf der Veranschaulichung des Zentrums, obschon auch die anderen Stadtteile und die Peripherie vom Zeichner ausreichend bedacht wurden, so z. B. die südlich der Stadt gelegene Gemeinde Olbersdorf, Eckartsberg (nördlich vom Zentrum) und Kleinschönau. Bezeichnet werden alle inner- und außerörtlichen Straßen und Gassen. Der Plan illustriert sehr anschaulich das allmähliche Wachsen der Stadt, welche sich über die ursprünglichen befestigten Stadtmauern hinaus ausdehnte.