Bartholomäus Scultetus (1540–1614)
02.07.2014
Bartholomäus Scultetus (1540-1614)
Misniae et Lusatiae Tabulae. Meißnische und Lausitzische Landtafel (Zemská mapa Míšeňska a Lužicka), Görlitz/Zhořelec 1568, nový tisk ze 17. století, dřevořez (od člena rodiny Scharffenbergů), Städtische Museen Zittau, Inv.-Nr. 13.490/275; b 65
Nejstarší mapa Horní Lužice je zhotovena výtvarně poněkud hrubým dřevořezem. Není ještě kolorována. Má jihoseverní orientaci, přičemž světové strany jsou po okrajích mapy natištěny z dnešního pohledu správně, takže mapu vnímáme jakoby otočenou o 180°. Na rámu tisku jsou vyznačeny zeměpisné stupně a minuty, avšak mapa sama ještě nemá mřížku. Informační nápisy jsou pouze latinské. V identifikačních údajích chybí oficiální název mapy, její autor i rok vzniku.
Z pohledu diváka vlevo sousedí země s Horní Lužicí, což je omyl, a po straně je vytištěno „ORIENS" (východ), vpravo s markrabstvím míšeňským, tedy znovu mylně, a na okraji mapy čteme „OCCIDENS" (západ). V horní části, jakoby na severu se objevuje další soused - Království české, a v dolní partii, jakoby na jihu, Horní Lužice, tedy opět opačně, než má být.
Cesty zde nejsou zakresleny. Tečkované čáry však ukazují zemské hranice včetně Horní Lužice. Značeny jsou i vodní toky.
Typ velkého města představují Drážďany se symbolickým značením kurfiřtského zámku na břehu mohutného toku Labe a kamenného mostu přes tuto řeku, oddělující Staré a Nové město. Zatímco názvy měst jsou jako obvykle německé, pojmenování toků využívá latinu: „Albis" (bílý) - Labe. Autor zaznamenal souvisle zalesněné území včetně jeho pokračování v českém příhraničí. Ze severozápadu Čech je znázorněn Děčín („Tetschin"), dále na severu Frýdlant („Fridland") a několik okolních vsí tohoto panství.
V pravém okraji mapy jsou vysvětleny značky pro město, městečko s hradbami („uzavřené") i bez nich, vesnici, zámek, klášter. Pojmenovány jsou některé kopce Lužického pohoří. Měřítko tvoří „německá míle" a „malá míle". Zvídavý poutník mohl odhadnout dobu, za niž urazí určitou trasu, neboť mapa nabízela ještě měřítko pro zjištění času potřebného k cestě do libovolného místa.
Původní tiskařský štoček se dochoval v Kulturněhistorickém muzeu ve Zhořelci/Görlitz. Předložený tisk vznikl v 17. století. Později byl ulomen roh mapy vlevo dole.
Bartholomäus Scultetus (1540-1614)
Misniae et Lusatiae Tabulae. Meißnische und Lausitzische Landtafel, Görlitz 1568, neuer Druck aus dem 17. Jh., Holzschnitt (von einem Mitglied der Familie Scharffenberg), Städtische Museen Zittau, Inv.-Nr. 13.490/275; b 65
Die älteste Karte der Oberlausitz wurde mit aus künstlerischer Sicht grobem Holzschnitt verfertigt. Sie ist noch nicht koloriert. Sie ist von Süden nach Norden ausgerichtet, wobei die Himmelsrichtungen an den Rändern der Karte aus heutiger Sicht richtig angegeben sind. Die Karte ist also faktisch um 180° gedreht. Im Rahmen des Drucks sind die geografischen Grade und Minuten angegeben; aber die Karte selbst verfügt über keine Planquadrate. Es gibt nur lateinische Beschriftungen. In den Identifikationsangaben fehlen die offizielle Bezeichnung der Karte, der Autor und das Entstehungsjahr.
Aus der Sicht des Betrachters grenzt das Land zur Linken - irrtümlich - an die Oberlausitz und seitlich davon ist „ORIENS" (Osten) gedruckt. Zur Rechten grenzt das Land dort, ebenfalls irrtümlich, an die Markgrafschaft Meißen und seitlich davon lesen wir „OCCIDENS" (Westen). Im oberen Teil der Karten, gleichsam im Norden, erscheint ein weiterer Nachbar, nämlich das Königreich Böhmen, und im unteren Teil, gleichsam im Süden, die Oberlausitz. Alles ist also vertauscht. Hier sind keine Wege eingezeichnet. Gepunktete Linien stellen die Landesgrenzen inklusive der Oberlausitz dar. Die Wasserläufe sind hingegen gekennzeichnet.
Der Typ der Großstadt wird an Hand von Dresden dargestellt. Darin enthalten sind symbolische Zeichen für das kurfürstliche Schloss am Ufer des Stromes Elbe und für die steinerne Brücke, die über den die Altstadt von der Neustadt trennen Fluss führt. Während die Städtenamen wie üblich auf Deutsch erscheinen, werden für die Wasserläufe lateinische Bezeichnungen gewählt, z. B. Albis (‚weiß') = Elbe. Der Autor der Karte verzeichnet zusammenhängende Waldgebiete, auch die Teile, die sich über die Grenze ins böhmische Grenzgebiet erstrecken. Im Nordwesten wird Tetschen/ Děčín („Tetschin") dargestellt, weiter nördlich Friedland („Fridland") sowie einige umliegende Dörfer dieses Herrschaftsgebietes.
Am rechten Rand werden die Symbole für größere Städte, kleinere Städte mit Befestigungsanlagen („geschlossene" Städte) und ohne solche, Dörfer, Schlösser und Klöster erklärt. Es werden einige Berge des Lausitzer Gebirges benannt. Als Maßstab dienen die „deutsche Meile" und die „kleine Meile". Der wissbegierige Wanderer konnte die Zeit abschätzen, in der eine bestimmte Strecke zurückzulegen war; denn die Karte bot noch einen Maßstab zur Feststellung der zur Erreichung eines beliebigen Ortes erforderlichen Zeit.
Der ursprüngliche Druckstock ist im kulturhistorischen Museum in Görlitz erhalten. Der vorliegende Druck entstand im 17. Jahrhundert. Später wurde links unten eine Ecke der Karte abgebrochen.