Territorium der Chur-Sächß. Sechs-Stadt Zittau in
02.07.2014
Johann Daniel de Montalegre (1689-1768)
Territorium der Chur-Sächß. Sechs-Stadt Zittau in der Oberlausitz.
(Stadt und Land Zittau - Žitava - město a okolí), 1748, vydal Johann George Schreiber, Leipzig/Nürnberg (Lipsko/Norimberk), kolorovaný mědiryt, Städtische Museen Zittau, Inv.-Nr. 19.156/323
Mědirytec a tvůrce vedut Johann Daniel de Montalegre vyhotovoval četné zakázky pro vydavatele v Lipsku, a to včetně zachycení Žitavy. Zřejmě před rokem 1720 opustil dílnu v Norimberku a vstoupil jako rytec spolu se svým otčímem Michaelem Rentzem do služeb hraběte Františka Antonína Šporka. Patrně od roku 1725 pracoval a žil v Žitavě. Zde roku 1732 vytvořil jedinou tištěnou mapu s „královskou cestou" („via regia"). Jeho malá mapa Žitavska z roku 1748 zachycuje také nejdůležitější silnice a cesty ze Žitavy do všech hlavních světových stran.
V levé dolní části je umístěn název mapy v rámu, při dolním okraji vprostřed vysvětlivky použitých značek: město, městečko, ves, rytířské sídlo, zámek, poplužní dvůr, katolický kostel, klášter, obilný mlýn na vodu, mlýn na výrobu papíru, pilu, cihelnu, kamenolom. Nad legendou vidíme na tomto souboru poněkud vzácnou růžici určující světové strany.
Zachyceny jsou: Horní Lužice se Žitavou a Zhořelcem jako centry Žitavska a Budyšínského kraje. Dle toho jsou jejich správní hranice barevně odděleny. Zvláštní postavení má obec Reibersdorf (již neexistující Rybarzowice) a její blízké okolí. Tato hornolužická ves náležela například počátkem 17. století rodu Redernů mezi jejich državami na samém severu Království českého.
Na severozápadě hraničí pojednávaná oblast s Míšní, na severu není vyznačena Dolní Lužice, kdežto na západě, jihu a východě jako by se k Horní Lužici ze všech těchto stran přimykalo pouze Království české, přičemž nepřesně jsou označeny oba české výběžky. Jejich existenci však dává tušit soubor znázorněných obcí - pro Šluknovsko Rumburk a Šluknov, pro Liberecko Jablonné v Podještědí, Chrastava, Krásná Studánka (u Liberce), Frýdlant. Lužické a Jizerské hory se objevují v náznaku souvislého lesnatého kopcovitého pásu.
Mapa využívá kopečkovou metodu, zobrazuje řeky, cesty, zalesnění. Lokality i úřady nesou německá pojmenování a názvy.
Johann Daniel de Montalegre (1689-1768)
Territorium der Chur-Sächß. Sechs-Stadt Zittau in der Oberlausitz.
(Stadt und Land Zittau), 1748, herausgegeben von Johann George Schreiber, Leipzig/Nürnberg, kolorierter Kupferstich, Städtische Museen Zittau, Inv.-Nr. 19.156/323
Der Kupferstecher und Vedutenmaler Johann Daniel de Montalegre fertigte zahlreiche Aufträge für Herausgeber in Leipzig, einschließlich einer Aufnahme von Zittau. Wahrscheinlich vor dem Jahre 1720 verließ er die Werkstätte in Nürnberg und trat gemeinsam mit seinem Stiefvater als Ritter Michael Rentz in den Dienst des Grafen Franz Anton Sporck. Vom Jahre 1725 an wirkte und lebte er anscheinend in Zittau. Dort schuf er im Jahre 1732 die einzige gedruckte Landkarte mit dem „Königsweg" („via regia"). Seine kleine Landkarte des Gebietes um Zittau aus dem Jahre 1748 veranschaulicht auch die bedeutendsten Straßen und Wege von Zittau in alle Himmelsrichtungen.
Im unteren linken Teil ist die Bezeichnung der Landkarte im Rahmen platziert, am unteren Rand in der Mitte die Erklärung der verwendeten Zeichen: Stadt, Städtchen, Dorf, Rittersitz, Schloss, Meierhof, katholische Kirche, Kloster, wasserbetriebene Getreidemühle, Papiermühle, Sägewerk, Ziegelwerk und Steinbruch. Über der Legende ist eine in diesem Zyklus äußerst seltene alle Himmelsrichtungen bestimmende Rosette zu erkennen.
Dargestellt sind: Oberlausitz mit Zittau und Görlitz als Zentren der beiden Kreise Zittau und Görlitz. Demzufolge sind ihre Verwaltungsgrenzen farblich getrennt. Eine besondere Stellung hat die Gemeinde Reibersdorf (das bereits nicht mehr bestehende Rybarzowice) und ihre nähere Umgebung. Diese Ortschaft der Oberlausitz gehörte zum Beispiel zu Beginn des 17. Jahrhunderts zu den Besitzungen im Norden des Böhmischen Königreiches des Geschlechts von Redern.
Nordwestlich der Grenze verläuft das Gebiet um Meißen, im Norden ist die Oberlausitz nicht gekennzeichnet, währenddessen es scheint, dass sich im Westen, Süden und Osten lediglich das Königreich Böhmen an die Oberlausitz anfügt, wobei die beiden böhmischen Ausläufer ungenau eingezeichnet sind. Deren Existenz lässt jedoch ein Komplex vermerkter Gemeinden erahnen - für das Gebiet Schluckenau (Šluknovsko), Rumburg (Rumburk) und Schluckenau (Šluknov), für das Gebiet Reichenberg (Liberecko) Deutsch Gabel (Jablonné v Podještědí), Kratzau (Chrastava), Krásná Studánka (bei Reichenberg/ u Liberce), Friedland (Frýdlant). Das Lausitzer und das Isergebirge werden als zusammenhängender bewaldeter Hügelstreifen angedeutet.
Die Landschaft wird reliefartig dargestellt, Flüsse, Wege und Bewaldung sind eingezeichnet. Ort und Behörden haben eine deutsche Bezeichnung.