Lusatiae Superioris Tabula Chorographica exacte tr
02.07.2014
Johann Georg Schreiber (1676-1750)
Lusatiae Superioris Tabula Chorographica exacte tradita per Joh. Georg. Schreibern m. et excusa studio, (Das Markgraftum Oberlausitz - Markrabství Horní Lužice), vydal Johann Baptist Homann, Nürnberg/Norimberk 1732, kolorovaný mědiryt, Städtische Museen Zittau, Inv.-Nr. 16.660/3110; 18.039/3110
Kartograf a rytec Johann Georg Schreiber pocházel z hornolužického města Neusalza-Spremberg. Předloženou mapu vytvořil na zakázku hornolužických zemských stavů. Schreiber cestoval krajinou pěšmo i koňmo a jak bylo tehdy u kartografů obvyklé, prováděl svá vlastní měření. Jeho mapa byla pro svou kvalitu mnohokrát kopírována a zůstala nepřekonána až do 19. století.
Kolorovaná je pouze zemská hranice a dva správní celky - Budyšínský kraj na západě, na severovýchodě sousedící panství Muskau (nyní Mużaków) a Zhořelecký kraj. Zcela na jihovýchodě (v pravé dolní části mapy) patří k Budyšínskému kraji Kvisa (Queiss, Kwisa).
V levé horní části mapy nesou andělé znak Horní Lužice (bránu se třemi stínkami cimbuří) a postranních šest erbů někdejšího Šestiměstí s identifikačními nápisovými páskami: zleva nahoře Budyšín (Bautzen), pod ním Žitava (Zittau) a nejníže Kamenec (Camentz). V pravé části nahoře erb Zhořelce (Görlitz), Lubaně (Lauban) a Lubije (Löbau).
V pravé dolní části mapy jsou vysvětleny použité značky: velká města (např. Drážďany, Žitava), malé město (Hirschfelde/Jelenia Góra), vsi s kostelem a bez kostela, katolické kostely (měly v protestantském prostředí Horní Lužice zvláštní význam). Svébytné označení znamená čerchovaná hranice mezi Budyšínským a Zhořeleckým krajem. Tečkovaně jsou oddělena území obývaná Němci a „Vendy", tj. Slovany. Specifický záznam oblasti Horní Lužice najdeme mírně na severovýchodě: „Böhmisch", nevelké území přináležející ke Království českému.
Značeny jsou řeky i mosty přes velké toky (Drážďany, Zhořelec, Zaháň), cesty. Pro znázornění terénu se využívá tzv. kopečková metoda. Lokality nesou německá pojmenování. Z českého prostředí se objevují oba výběžky - Šluknovský i Frýdlantský - a jejich významná sídla, města a větší vesnice.
Levá dolní část mapové výzdoby (parergon) odkazuje na obživu obyvatel. Na balících sukna s názvem mapy nahoře leží štůčky plátna. Vedle Merkura s atributy obchodu se o ně opírá pěkně oděný muž s kordem. Levicí ukazuje na ženu sedící na stoličce. Paní má před sebou surový len, který láme pro spředení. V pozadí scény se ve volné krajině pase malé stádo ovcí.
Johann Georg Schreiber (1676-1750)
Lusatiae Superioris Tabula Chorographica exacte tradita per Joh. Georg. Schreibern m. et excusa studio, (Das Markgraftum Oberlausitz), herausgegeben von Johann Baptist Homann, Nürnberg 1732, kolorierter Kupferstich, Städtische Museen Zittau, Inv.-Nr. 16.660/3110; 18.039/3110
Der Kartograf und Kunststecher Johann Georg Schreiber stammte aus der Stadt Neusalza-Spremberg in der Oberlausitz. Die vorliegende Landkarte schuf er als Auftrag der Oberlausitzer Stände. Schreiber bereiste das Land zu Fuß und zu Ross und wie es in der damaligen Zeit üblich war, führte er auch eigene Vermessungen durch. Seine Landkarte wurde wegen ihrer Qualität mehrmals kopiert und blieb bis ins 19. Jahrhundert unübertroffen.
Koloriert sind lediglich die Landesgrenze und zwei Verwaltungseinheiten - der Kreis Bautzen im Westen, im Südosten die angrenzende Herrschaft Muskau (nun Mużaków) und der Kreis Görlitz. Ganz im Südosten (im unteren rechten Teil der Landkarte) gehört Queiss/ Kwisa zum Kreis Bautzen.
Im oberen linken Teil der Landkarten tragen Engel das Wappen der Oberlausitz (Stadttor mit drei Zinnen auf der Brustwehr) und die seitlichen sechs Wappen des einstmaligen Sechsstädtebundes mit den Beschriftungsbändern: links oben Bautzen, darunter Zittau und ganz unten Camentz. Im rechten Teil oben das Wappen von Görlitz, Lauban und Löbau.
Im unteren rechten Teil der Landkarte werden die verwendeten Zeichen erklärt: große Städte (z. B. Dresden, Zittau), keine Städte (Hirschfelde/Jelenia Góra), Dörfer mit und ohne Kirche, katholische Kirchen (diese hatten im protestantischen Umfeld der Oberlausitz eine besondere Bedeutung). Eine eigenständige Kennzeichnung ist die strichpunktierte Grenze zwischen dem Bautzener und dem Görlitzer Kreis. Durch Punktierung getrennt sind jene von den Deutschen und „Wenden", d. h. den Slawen bewohnten Gebiete. Ein spezifischer Vermerk des Gebietes Oberlausitz lässt sich leicht nordöstlich finden: „Böhmisch", ein kleines Gebiet, das zum Königreich Böhmen gehörte.
Gekennzeichnet sind Flüsse und Brücken über große Flussläufe (Dresden, Görlitz, Sagan/ Żagań) sowie Wege. Das Landschaftsterrain wird reliefartig dargestellt. Die Orte sind nicht deutsch benannt. Aus dem böhmischen Gebiet erscheinen zwei Ausläufer - der Schluckenauer und der Friedländer Ausläufer (Šluknovský und Frýdlantský výběžek) - sowie deren bedeutende Siedlungen, Städte und größere Dörfer.
Der untere linke Teil der Landkartenverzierung (Parergon) verweist auf den Lebensunterhalt der Bevölkerung hin. Auf Tuchballen mit der Bezeichnung der Landkarte oben liegen Leinwandballen. Neben Merkur mit den Händlerattributen lehnt sich ein schön gekleideter Mann mit einem Degen an diesen. Mit der linken Hand zeigt er auf eine auf einem Schemel sitzende Frau. Die Frau hat rohen Flachs vor sich liegen, den sie für das Spinnen bricht. Im Vordergrund des Bildes weidet eine kleine Schafsherde in der Landschaft.