Geographische Verzeichnung des Bvdissinischen Crei
02.07.2014
Geographische Verzeichnung des Bvdissinischen Creises in dem Marggrafthum Ober Lavsitz. Aus den zuversichtlichen geodetischen Zeichnungen genom[m]en und ans Licht gestellt von Homaennischen Erben. Anno 1746 (Geografické vyobrazení Budyšínského kraje v Markrabství Horní Lužice), částečně kolorovaná rytina, Städtische Museen Zittau, Inv.-Nr. 18038-3110
Mapa nese také francouzský název „Carte du Cercle de Bvdissin dans le Marggrafiat de la Harte Lvsace, tirée des Morceaux geometriquement levés. Publiée par les Heritiers de Homann".
V pravém horním rohu jsou znázorněny erby Horní Lužice a Království českého, jakoby upevněné na stromech. Vlevo se objevuje bůh obchodu Merkur se svými symboly. Pod erby se pohybují dítka (putti), ukládající do dřevěné bedny punčochy. Další přinášejí nové výrobky. Jiní dva chlapci dávají do pytle další materiál pro textilní výrobu, patrně ovčí rouno.
V levé dolní části mapy nacházíme vysvětlivky značek v rokokovém rámu zdobeném mušlí a listovci (akanty). V legendě se setkáváme s městem opatřeným hradbami, následuje malé město, vsi s kostely a rytířskými sídly, vesnice s kostely, dále kláštery, katolické kostely (v protestantském prostředí málo časté), šlechtické nebo městské poplužní dvory, obyčejné vsi. Z technických zařízení objevíme vodní a větrné mlýny, hamry pro zpracování železa, cihelny, drátovny i drtiče. Chov skopového dokládají ovčíny. Zvláštní a poměrně nezvyklé značení obdržely „dlouhé", tedy tzv. lánové vsi, vzniklé během středověké kolonizace a typické také pro některé příhraniční obce na severu tehdejšího Českého království. Autor nezapomněl na vyznačení krajinného reliéfu tzv. kopečkovou metodou. Zachytil cesty, řeky i stromy jako symbol souvislého lesního porostu.
V dolní části mapy je znázorněno měřítko, zde německá míle. Po krajích rámu vidíme stupně a minuty pro značení zeměpisné délky a šířky. Kartografické dílo má i mapovou mřížku.
Budyšínský kraj sousedí na severu s Dolní Lužicí, na východě se Zhořeleckým krajem, na západě s Míšeňským krajem a na jihu s Královstvím českým, z nějž je znázorněn pouze Šluknovský výběžek. Vyčleňuje se zde radní oblast Žitavy, Lubije, Budyšína a Kamence. Následuje svatopetrská kapitula v Budyšíně, tradičně výjimečné místo s přítomností katolické církve, a dále drobná území přináležející k Míšni nebo k Čechám.
Ačkoli mapa přednostně znázorňuje Budyšínský kraj, objevíme v poznámce rovněž odkaz, že na další části bude pozornost zaměřena na Kvizský kraj, sousedící se Zhořeleckým. Zemské a krajské hranice zde odděluje barevná čára.
Geographische Verzeichnung des Bvdissinischen Creises in dem Marggrafthum Ober Lavsitz. Aus den zuversichtlichen geodetischen Zeichnungen genom[m]en und ans Licht gestellt von Homaennischen Erben. Anno 1746, teilweise kolorierte Radierung, Städtische Museen Zittau, Inv.-Nr. 18038-3110
Die Landkarte trägt die französische Bezeichnung „Carte du Cercle de Bvdissin dans le Marggrafiat de la Harte Lvsace, tirée des Morceaux geometriquement levés. Publiée par les Heritiers de Homann".
Im oberen rechten Teil sind die Wappen der Oberlausitz sowie des Königreichs Böhmen wie an Bäumen befestigt dargestellt. Links ist der Gott der Händler Merkur mit seinen Attributen zu erkennen. Unter dem Wappen bewegen sich Putten, die Strümpfe in eine hölzerne Kiste geben. Weitere Putten bringen neue Erzeugnisse. Zwei andere Jünglinge geben Material für die Textilproduktion, vorsichtig auch ein Schafsfell, in einen Sack.
Im unteren linken Teil der Landkarte sind die Zeichenerklärungen in einem mit Muscheln und Blattwerk (Akanthusblätter) verzierten Rokokorahmen zu sehen. In der Legende erkennen wir mit Stadtmauern umgebene Städte, kleine Städte, Dörfer mit Kirche und Rittersitz, Dörfer mit Kirche, weiters Klöster, katholische Kirchen (im protestantischen Umfeld eher selten), Adels- oder Stadtmeierhöfe sowie einfache Dörfer. Was die technischen Einrichtungen betrifft, kann man Wasser- und Windmühlen, Eisenhammer, Ziegelwerke, Drahtwerke und Brecher erblicken. Die Haltung von Schafen wird durch Schäfereien belegt. Eine besondere und verhältnismäßig unübliche Kennzeichnung erhielten so genannte während der Kolonialisierung im Mittelalter entstandene und auch für einige Gemeinden im nördlichen Grenzgebiet des damaligen Königreich Böhmens typischen „langgezogene Dörfer". Der Autor vergaß auch nicht die Landschaft reliefartig darzustellen. Er vermerkte Wege, Flüsse und Bäume als Symbol des zusammenhängenden Waldbewuchses.
Im unteren Teil der Landkarte ist als Maßstab die deutsche Meile angeführt. An den Rändern des Rahmen erkennt man Grade und Minuten zur Kennzeichnung der geographischen Koordinaten. Das kartographische Werk verfügt auch über ein Landkartenraster.
Der Kreis Bautzen grenzt im Norden an die Oberlausitz, im Ostern an den Kreis Görlitz, im Westen an den Kreis Meißen und im Süden an das Königreich Böhmen, vom dem jedoch nur der Schluckenauer Ausläufer (Šluknovský výběžek) dargestellt ist. Ausgeklammert werden hier die Ratsgebiete Zittau, Löbau, Bautzen und Camentz. Es folgen das Kapitel des Heiligen Petrus in Bautzen, traditionell ein besonderer Ort katholischer Präsenz, sowie weitere kleinere zu Meißen oder Böhmen gehörende Gebiete.
Obwohl die Landkarte vorwiegend den Kreis Bautzen veranschaulicht, ist in den Anmerkungen ein Hinweis vermerkt, das im weiteren Teil die Aufmerksamkeit auf den an den Kreis Görlitz grenzenden Kreis Kwisa gelenkt wird. Die Landes- und Kreisgrenzen werden durch eine farbige Linie getrennt.