Lusatiae Inferioris Tabula chronographica
02.07.2014
Lusatiae Inferioris Tabula chronographica, secundum statum recentissimum delineata et edita curis Homannioanorum Heredum (Mapa Dolní Lužice), Norimberk 1768. C[um] P[rivilegio] S[acrae] C[aesareae] M[aiestatis], Städtische Museen Zittau, Inv.-Nr. 18036-3110
Velmi členitá, informačně bohatá mapa zobrazuje správní uspořádání pro Dolní Lužici a její rozdělení. Uvedený zemský celek sousedil na severu s Braniborskem, na východě se Slezskem, na západě se Saskem, na jihozápadě s Míšeňskem a na jihu s Horní Lužicí. Mapa zachycuje jak lidská sídla, tak cesty, toky, vodní díla i rozsáhlé lesní plochy. Částečnou pozornost věnuje - jak bylo obvyklé - i sousedním lokalitám, jimž tvůrce mapového díla nemusel věnovat přímou pozornost.
Částečně barevné členění upozorňuje na správní oddělování krajů dle měst Kalau, Spremberg, Guben, Luckau i panství Forst a Amptitz.
Barokní, částečně kolorovaná mapa, jejíž název se objevuje v levém horním rohu, je dalším dílem dědiců významného mědirytce Johanna Baptisty Homanna (1644-1724). Ten byl ve své době znám jako pracovitý norimberský kartograf, geograf a nakladatel.
Vpravo nahoře se nachází měřítko v německých mílích a dále vysvětlení značek pro velké i malé město, ves s kostelem a sídlem evangelického pastorátu, vesnici pouze s kostelem, a dále poštovní stanice. Uvedené vysvětlivky jsou od vlastního mapového zobrazení odděleny rokokovými rozvilinami a kartušemi. Rám mapy je opatřen značením zeměpisné šířky a délky, mřížka ovšem schází.
Mapa byla vydána, podobně jako další, se svolením Jeho Císařského Majestátu.
Lusatiae Inferioris Tabula chronographica, secundum statum recentissimum delineata et edita curis Homannioanorum Heredum (Landkarte der Niederlausitz), Nürnberg 1768. C[um] P[rivilegio] S[acrae] C[aesareae] M[aiestatis], Städtische Museen Zittau, Inv.-Nr. 18036-3110
Eine sehr gegliederte und informationsreiche Landkarte, die die Verwaltungsordnung für die Oberlausitz und ihre Gliederung darstellt. Die angeführte geografische Einheit grenzte im Norden an Brandenburg, im Osten an Sachsen, im Südwesten an Meißen und im Süden an die Oberlausitz. Die Landkarte erfasst sowohl bewohnte Gebiete als auch Wege, Flussläufe, Wasserwerke und umfangreiche Waldflächen. Teilweise wird das Augenmerk, wie üblich, auch den angrenzenden Lokalitäten gewidmet, denen sich der Autor der Landkarte nicht direkt widmen musste.
Die teilweise farbliche Gliederung weist auf die Verwaltungseinteilung der Kreise in die Städte Kalau, Spremberg, Guben, Luckau und der Herrschaften Forst und Amptitz hin.
Die barocke, teilweise kolorierte Landkarte, deren Bezeichnung im unteren linken Eck zu finden ist, ist ein weiteres Werk der Erben des bedeutenden Kupferstechers Johann Baptist Homann (1644-1724). Zu seiner Zeit war er als fleißiger Nürnberger Kartograf, Geograf und Herausgeber bekannt.
Oben rechts ist der Maßstab in deutschen Meilen sowie die Zeichenerklärung für große und kleine Städte, Dörfer mit Kirche und Sitz des evangelischen Pfarramts, Dörfer mit Kirche sowie Postämtern zu sehen. Die angeführten Erklärungen sind von der eigentlichen Landkartendarstellung durch Rokokoschriftrollen und Kartuschen getrennt. Der Rahmen der Landkarte verfügt über eine Markierung der geografischen Koordinaten, ein Raster fehlt allerdings. Die Landkarte wurde ebenso wie die weiteren mit Genehmigung Seiner Kaiserlichen Majestät herausgegeben.