Regnum Bohemia eique annexae
02.07.2014
Regnum Bohemia eique annexae Provinciae ut Ducatus Silesia Marchionatus Moravia et Lusatia accuratissime delineata (Karte des Königreichs Böhmen und seiner Nebenländer, Mapa Království českého a jeho vedlejších zemí), Verlag (Vydavatelství) Michaela Kauffera juniora, Augsburg okolo 1730, kolorovaná mědirytina, Städtische Museen Zittau, Inv.-Nr. 16.662/312
V čase baroka vzniklo mnoho souborů map zvaných „atlas". Objevilo se v něm Království českého a jeho vedlejší země. Tato díla vycházela i na jihu německých zemí, v Holandsku a Anglii.
V pravé horní části je jakoby do kamene vtesán latinský název mapy. Vlevo přichází andílek držící erb se slezskou orlicí a nápisovou páskou „Silesia", nahoře přilétá jeho druh s erbem Království českého a páskou „Bohemia", stojí vpravo vedle kamene chlapec s erbem Horní Lužice a páskou „Lusatia". Vpravo pod nimi sedí žena s přilbicí na hlavě. Svírá erb Moravy s nápisovou páskou „Moravia".
V pravé dolní části mapy stojí andílek s geodetickým náčiním, vedle něj globus a opodál leží zeměměřičské pomůcky. Měřítko mapy je uváděno v německé a francouzské míli. Po okrajích rámu vidíme stupňové dělení zeměpisné šířky a délky, mapa samotná však mřížku nemá.
Znázorněny jsou obě Lužice, byť v době vydání mapy náležely k Sasku správně, zatímco k Českému království již pouze nominálně. Země, k nimž autor směřoval divákovu pozornost, jsou kolorovány, kdežto sousední státy - Sasko, Polsko, Uhry, Rakousy, Bavorsko i Míšeňsko - zabarvení postrádají. Pro lepší orientaci jsou v nich vyznačena také důležitá města, řeky a cesty.
Pro Země Koruny české je ke znázornění terénních rozdílností opět využita kopečková metoda. Města mají různá značení dle svého významu. Rozeznáváme vodoteče včetně velkých vodních děl, zvláště na jihu Čech, dále zemské a krajské hranice. Názvy měst zůstaly vesměs německé, kdežto označení krajů jako správních jednotek je ještě latinské („Ducatus", „Marchionatus").
Mapě schází legenda, tedy vysvětlení značek v ní použitých.
Regnum Bohemia eique annexae Provinciae ut Ducatus Silesia Marchionatus Moravia et Lusatia accuratissime delineata (Karte des Königreichs Böhmen und seiner Nebenländer), Verlag Michael Kauffer junior, Augsburg um 1730, kolorierter Kupferstich, Städtische Museen Zittau, Inv.-Nr. 16.662/312
Während des Barock entstanden mehrere Landkartenzyklen die „Atlas" genannt wurden. In ihnen kamen auch das Königreich Böhmen und seine Nebenländer vor. Diese Werke erschienen auch im Süden der deutschen Länder, Holland und England.
Im oberen rechten Teil ist die lateinische Bezeichnung der Landkarte wie in Stein gemeißelt. Links ist ein Engel zu sehen, der das Wappen mit dem schlesischen Adler und dem Band „Silesia" hält, oben fliegt sein Gefährte mit dem Wappen des Königreichs Böhmen und dem Band „Bohemia", rechts neben dem Stein steht ein Jüngling mit dem Wappen der Oberlausitz und dem Band „Lusatia". Rechts darunter sitzt eine Frau mit einem Helm auf dem Kopf. Sie schnürt das Wappen Mährens mit dem Band „Moravia" zusammen.
Im unteren rechten Teil der Landkarte steht ein Engelchen mit Vermessungsgerät, neben ihm ist ein Globus und unweit liegen Hilfsmittel zur Vermessung. Der Maßstab der Landkarte ist in deutschen und französischen Meilen angeführt. An den Rändern ist die Gradeinteilung in geografische Koordinaten zu sehen, die Landkarte selbst hat kein Raster.
Dargestellt sind Ober- und Niederlausitz, obgleich beide zur Zeit der Herausgabe der Landkarte rechtmäßig zu Sachsen gehörten, währenddessen nur nominal zum Böhmischen Königreich. Die Länder, auf die der Autor die Aufmerksamkeit lenken wollte, sind koloriert dargestellt, wogegen die Nachbarländer - Sachsen, Polen, Ungarn, Österreich, Bayern und Meißen - keinerlei Färbung aufweisen. Zur besseren Orientierung sind bedeutende Städte, Flüsse und Wege gekennzeichnet.
Die landschaftlichen Unterschiede der Länder der Böhmischen Krone werden erneut reliefartig dargestellt. Die Kennzeichnung der Städte hängt von deren Bedeutung ab. Zu erkennen sind Flussläufe einschließlich großer Wasserwerke, besonders in Südböhmen, sowie Grenzen der Länder und Kreise. Die Bezeichnungen der Städte bleiben meist deutsch, wogegen die Bezeichnung der Kreise als Verwaltungseinheiten noch in lateinischer Sprache vorgenommen wurden („Ducatus", „Marchionatus").
Der Landkarte fehlt eine Legende, d. h. eine Zeichenerklärung.