Geographische Verzeichnung des Goerlizer Creises
02.07.2014
Geographische Verzeichnung des Goerlizer Creises mit dem Qveiss-Creise welches zusammen ist der Ostliche Theil von dem Marggrafthum Ober Lavsiz (Geografické zaznamenání Zhořeleckého kraje s krajem Kviza, které je východní částí Markrabství Horní Lužice). Herausg. v. Homaennischen Erben. Anno 1753, částečně kolorovaný mědiryt, Städtische Museen Zittau, Inv.-Nr. 16661-3110; 18037
Barokní mapové dílo s německým a francouzským názvem vydali dědicové známého mědirytce Johanna Baptisty Homanna (1644-1724), významného norimberského kartografa, geografa a nakladatele. Je částečně kolorováno. Nad horní částí rámu je vytištěn francouzský název díla a jeho datace. Obsahuje měřítko, mapovou mřížku, je orientováno severojižně. Znázorňuje Zhořelecký kraj s Kvizou.
Mapa měla zvláštní význam pro Horní a Dolní Lužici, jejíž správní hranice zobrazovala. Barevně jsou - na jihu zeleně - oddělena území žitavské rady („Zittauer Rathsgebiet"). Zcela na východě žlutě část kraje Kviza („Queiss-Creis"), na východě pak působnost oblasti zhořelecké rady, panství Klitzschdorf, zvláštního území náležícího ke stále funkčnímu klášteru cisterciaček v Marienthalu na jihu. Na severu vidíme panství Muskau (Mużaków) a západně od něj už Budyšínský kraj.
Z Království českého jsou znázorněny pouze Lužické a Jizerské hory, resp. státní hranice a města Frýdlant, Nové Město pod Smrkem a několik obcí včetně odkazu na hrad Grabštejn.
V levé dolní části se v rokokové kartuši nachází název mapy, označení jejího autora a datum vydání. Vpravo dole nacházíme vysvětlení použitých značek. Legenda znázorňuje město s hradbami i bez nich, ves s kostelem a rytířským statkem (často ve smyslu lenního sídla nižší šlechty, usazené v příhraničí již od pozdního středověku), poplužní dvůr (tj. zemědělskou usedlost), katolický kostel (nutno vnímat jej jako nezvyklý jev v ryze protestantské oblasti), klášter (v Horní Lužici existovaly od středověku dva pro cisterciačky - Marienstern a Marienthal). Z výrobních objektů a zdrojů mapa zdůrazňuje mlýny, ovčíny, cihelny, sklářské hutě, hamry pro zpracování železa, pece na výrobu dehty. Nechybí výčepy a nejen k nim vedoucí cesty a mosty.
Terénní rozdíly znázorňuje tzv. kopečková metoda. Krajinu dotvářejí řeky, rybníky a stromy, resp. lesní porosty souvislejšího rázu.
Měřítko tvoří německá míle.
Geographische Verzeichnung des Goerlizer Creises mit dem Qveiss-Creise welches zusammen ist der Ostliche Theil von dem Marggrafthum Ober Lavsiz Herausg. v. Homaennischen Erben. Anno 1753, teilweise kolorierter Kupferstich, Städtische Museen Zittau, Inv.-Nr. 16661-3110; 18037
Das barocke Landkartenwerk mit deutscher und französischer Bezeichnung wurde von den Erben des bekannten Kupferstechers Johann Baptist Homann (1644-1724), eines bedeutenden Nürnberger Kartografen, Geografen und Verlegers, herausgegeben. Das Werk ist teilkoloriert. Über dem oberen Teil des Rahmens ist in französischer Sprache die Bezeichnung der Landkarte sowie deren Datierung gedruckt. Sie umfasst einen Maßstab, ein Landkartenraster und hat eine Nordsüdausrichtung. Veranschaulicht wird der Kreis Zittau mit Kwisa.
Die Landkarte hatte für die Ober- und Niederlausitz, deren Verwaltungsgrenze sie darstellte, eine besondere Bedeutung. Farblich dargestellt sind - im Süden grün - getrennt das „Zittauer Rathsgebiet". Ganz im Osten gelb ein Teil des Kreises Kwisa „Queiss-Creis", im Osten weiter der Wirkungsbereich des Zittauer Rathsgebiets, die Herrschaft Klitzschdorf, ein Sondergebiet das dem nach wie vor bestehenden Zisterzienserinnenkloster Marienthal im Süden angehörte. Im Norden ist die Herrschaft Muskau und im Westen davon der Kreis Bautzen zu erkennen. Vom Königreich Böhmen sind nur das Lausitzer und das Isergebirge bzw. die Landesgrenzen sowie die Städte Friedland (Frýdlant), Neustadt an der Tafelfichte (Nové Město pod Smrkem) und einige Gemeinden inklusive der Brug Grabstein (Grabštejn), veranschaulicht.
Im unteren linken Teil befindet sich in einer Rokokokartusche die Bezeichnung der Landkarte, die Kennzeichnung durch den Autor sowie Datum der Herausgabe. Rechts unten findet man die Zeichenerklärung vor. Die Legende stellt Städte mit und ohne Stadtmauer, Dörfer mit Kirche und Rittersgut (oft im Sinne eines Lehenssitzes des Niederadels, der sich bereits seit dem Spätmittelalter im Grenzgebiet niederließ), Meierhöfe (d.h. ein bäuerliches Gehöft), katholische Kirchen (eine Besonderheit im protestantischen Gebiet), Klöster (in der Oberlausitz gab es seit dem Mittelalter zwei Zisterzienserinnenklöster - Marienstern und Marienthal). Die Landkarte stellt Mühlen, Schäfereien, Ziegelwerke, Glashütten, Eisenhämmer und Öfen zur Teerherstellung als Produktionsobjekte und -quellen dar. Es werden auch Schenken und die zu ihnen führenden Wege und Brücken veranschaulicht.
Die Höhenunterschiede werden reliefartig dargestellt.
Die Landschaft wird durch Flüsse, Teiche, Bäume bzw. durch zusammenhängenden Waldbewuchs dargestellt. Der Maßstab ist die deutsche Meile.