Charte ehemaliger Burgen und Vesten im Leitmeritze
27.06.2014
Charte ehemaliger Burgen und Vesten im Leitmeritzer und Bunzlauer Kreise Böhmens, návrh Franz Alexander Heber, tisk Carl Wilhelm Medau, Praha, nedatováno (asi 1846), částečně kolorovaná litografie
Zájem o hrady a jejich zříceniny souzněl s romantickým vnímáním historie i přírody už v první půli 19. století. Potvrzují to známé skici hradních ruin básníků a spisovatelů Karla Hynka Máchy a Karla Jaromíra Erbena stejně jako téměř o půl století mladší detailní kresby středověkých sídel historika Augusta Sedláčka. Po Augustu Gottliebu Meissnerovi (1798) se českým hradům a pevnostem včetně zřícenin uceleně věnoval Franz Alexander Heber (1844). Své německé dílo doprovodil tištěnou mapou, která v našem případě zachycuje kraj Boleslavský a s ním na západě sousedící Litoměřický. Severovýchod regionu obklopovalo Království saské, Horní Lužice a pruské Slezsko, na jihovýchodě kraj Bydžovský, na jihu Kouřimský, na jihozápadě Rakovnický a na západě kraj Žatecký. Vzdálenosti se uvádějí v geografických mílích a pro pěší je lze převést na hodiny chůze potřebné k dosažení cíle.
Mapa tradičně znázorňuje státní hranice stejně jako linie mezi kraji; značí císařské silnice, železnice i města, městečka a vesnice. Autora vůbec nezajímala členitost zemského povrchu nebo kótování vrcholů horských hřebenů. Soustředil se na pozoruhodná bojiště, k nimž datoval nějaký významný střet. Z panských sídel registruje rytířské usedlosti, ještě dochované a obývané hrady, jejich zříceniny v různém stavu rozpadu nebo naopak nově přestavěné. Přednostní rozčlenění severních a severoseverozápadních Čech podle šlechtických sídel přináší nový způsob využití speciální mapy. Přesahy do uvedených zahraničních oblastí jsou velmi drobné a pouze dílčí. Výjimku představuje Žitavsko s ruinami císařských hradů Oybin (Ojvín) a Karlsfriede z časů vlády prvních Lucemburků v Čechách.
Mapa umožnila plánovat výlety v dobách, kdy se turistika teprve začala utvářet. Pozornější čtenář tu současně spatřil pozoruhodnou síť strážních hradů na zemských hranicích. Jejich strategická poloha - často stály na vysokých skalách - dávala kraji a jeho obyvatelům jistotu ochrany před různým nebezpečím, zvláště na obchodních cestách mezi Čechami a Horní Lužicí. Hrady představovaly rovněž sídla správy i práva. Ne všechny tyto stavby patřily šlechtě, některé nechal zbudovat český král. Například mohutný Bezděz vznikl již za posledních Přemyslovců. V té době získala řada hradů módní německé názvy.
Charte ehemaliger Burgen und Vesten im Leitmeritzer und Bunzlauer Kreise Böhmens, Entwurf: Franz Alexander Heber, Druck: Carl Wilhelm Medau, Prag, undatiert (etwa 1846), teilweise kolorierte Lithografie
Das Interesse an Burgen und Burgruinen schwang bereits in der ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts zusammen mit der romantisch gefärbten Wahrnehmung der Geschichte und der Natur. Dies bestätigen die Skizzen von Burgruinen der bekannten Schriftsteller Karel Hynek Mácha und Karel Jaromír Erben ebenso wie die ein halbes Jahrhundert jüngeren detaillierten Zeichnungen mittelalterlicher Residenzen des Historikers August Sedláček. Nach August Gottlieb Meißner (1798) widmete sich Franz Alexander Heber (1844) mit vollem Elan den böhmischen Burgen, Festungen und Ruinen. Sein deutsches Werk ergänzte er durch eine gedruckte Karte, die in unserem Fall das Boleslav'sche Land und die angrenzende Leitmeritzer Region erfasst. Der Nordosten wird vom Königreich Sachsen, der Oberlausitz und dem preußischen Schlesien, im Südosten von der Region um Bydžov, im Süden von der Region um Kouřim, im Südwesten vom Land um Rakovnik und im Westen vom Saatzer Land (Žatec) eingefasst. Die Entfernungen sind in geografischen Meilen angegeben und zu Fuß Reisende konnten sich daraus die Stunden ableiten, die zur Erreichung eines bestimmtes Zieles einzukalkulieren waren.
Die Karte veranschaulicht auf traditionelle Weise Staats- und Kreisgrenzen und verzeichnet kaiserliche Straßen, Eisenbahnstrecken sowie Städte, Kleinstädte und Dörfer. Für den Autor uninteressant waren die Gliederung der Erdoberfläche und die Kotierung der Bergkämme. Er konzentrierte sich auf bemerkenswerte Kampforte, bei denen er historisch bedeutsame Kämpfe datierte. An Herrenresidenzen verzeichnet er Rittergüter, noch erhaltene und bewohnte Burgen und in unterschiedlichen Verfallszuständen befindliche oder neu umgebaute Burgruinen. Die bevorzugte Gliederung des nördlichen und nordnordöstlichen Böhmens nach Adelssitzen bringt eine neue Art der Nutzung dieser speziellen Karte mit sich. Den Grenzgebieten der erwähnten angrenzenden Staaten wird nur wenig Aufmerksamkeit gewidmet. Eine Ausnahme bildet das Zittauer Land mit den Ruinen der kaiserlichen Burgen Oybin und Karlsfried aus den Zeiten der Luxemburger in Böhmen.
Die Karte ermöglichte die Planung von Ausflügen in einer Zeit, da der Tourismus noch in den Kinderschuhen steckte. Ein aufmerksamer Nutzer konnte entlang der Landesgrenzen ein bemerkenswertes Netz aus Wachburgen ausfindig machen. Deren strategische Lage - oftmals standen sie auf hohen Felsen - gab dem Land und deren Bewohnern ein Gefühl von Schutz und Sicherheit vor verschiedenen Gefahren, besonders auf den Handelswegen zwischen Böhmen und der Oberlausitz. Die Burgen dienten gleichzeitig als Orte der Verwaltung und der Rechtssprechung. Nicht alle diese Bauten gehörten dem Adel. Einige von ihnen ließ der böhmische König erbauen, so z. B. die mächtige Burg Bösig (Bezděz). Diese entstand bereits zur Zeit der letzten Přemysliden. In dieser Zeit erhielt eine Reihe von Burgen ihre modischen deutschen Namen.