Reichenberg, hlubotisk
27.06.2014
Reichenberg, hlubotisk, Praha, M. Schulz, nedatováno, mezi 1906 a 1914
Pohled na město a jeho přilehlé okolí od severu z kopců v Ruprechticích představuje zřejmě první takto ucelenou, mohutnou a rozměrnou kresbu předtím, než průmyslově rozmáchlou lokalitu celistvě zachytil film fotoaparátu. Odstup, který kreslíř zvolil, umožnil nahlédnout členitý reliéf rozlehlé krajiny, osídlené zčásti již od úpatí Ještědského hřebene, její klesání do hlubokého údolí a opětné stoupání do Jizerských hor. Zajímavá je především zástavba, v níž jsou historické, památné i novější, společensky, kulturně a hospodářsky významné objekty očíslovány a mimo toto vyobrazení identifikovány. Počátkem dvacátého století, kdy panoramatický pohled vznikl, měl za sebou Liberec téměř šest set let pomalého, ale neustávajícího rozvoje.
Ačkoli kresba pochopitelně nemohla zachytit všechny detaily a významné skutečnosti už proto, že se její autor musel podřídit perspektivní zkratce, názorně ukazuje postupné rozšiřování zástavby od historického centra s nově vznikajícími čtvrtěmi až po nové městské obvody. Ty s Libercem původně sousedily jen jako vesnice, zakládané od středověku pro zemědělce i pláteníky. Mezi těmito lokalitami zčásti ještě rozpoznáváme volná prostranství, pole a louky, které svědčí o kdysi převažujícím způsobu obživy.
Utváření velkého města se stalo důležitým cílem městských rad na přelomu 19. a 20. století. Národnostně převážně německý Liberec lákal příchozí především zaměstnáním ve fabrikách, v textilních provozech, jež náležely firmě Liebieg. Její továrnu, domy pro zaměstnance, stejně jako nově zbudovanou přehradu, jejíž vodu využívaly nejen zmíněné výrobny, už kresba také zachytila. Více či méně zřetelnými dominantami města jsou kromě kostelních věží především komíny starých průmyslových provozů. Většina jich v důsledku politických a dalších změn do konce dvacátého věku zmizela podobně jako některé městské hřbitovy, synagoga, evangelický kostel a výrazná část historicky cenné zástavby v centru Liberce. I to je svědectví modernizace společnosti, stejně jako míry její urbanistické citlivosti nebo bezohlednosti. Rozměrný obraz města a přírody, v níž je zasazeno, zůstává pozoruhodným dokumentem rozrůstajícího se osídlení, jehož v 19. věku započatý hospodářský vzestup měl pokračovat ještě do druhé světové války.
Reichenberg, Tiefdruck, Prag, M. Schulz, undatiert, zwischen 1906 und 1914
Der Blick auf die Stadt und deren angrenzende Umgebung von Norden von den Höhen in Ruppersdorf (Ruprechtice) stellt die erste abgerundete, eine überaus bemerkenswerte und ausgedehnte Zeichnung dar, bevor diese industriell blühende Lokalität von Fotoapparaten dokumentiert wurde. Der Abstand, den der Zeichner wählte, ermöglichte den Anblick des vielgliedrigen Reliefs einer ausgedehnten Landschaft, die bereits ab dem Fuß des Jeschkenkammes besiedelt ist, deren Einsinken in ein tiefes Tal und deren abermaliges Ansteigen ins Isergebirge. Interessant ist vor allem die Bebauung, in der die historischen und die neueren, die kulturell und wirtschaftlich bedeutsamen Objekte durchnummeriert und außerhalb dieser Abbildung identifiziert werden. Zu Beginn des 20. Jahrhunderts, als der Panoramablick entstand, hatte Reichenberg/ Liberec ein langsames, beinahe sechshundert Jahre andauerndes, aber ständig fortschreitendes Wachstum hinter sich.
Obschon die Zeichnung verständlicherweise nicht alle Details und bedeutsame Tatsachen erfassen konnte - schon allein deswegen, weil sich der Autor der perspektivischen Kürzung unterordnen musste -, zeigt sich anschaulich die allmähliche Ausbreitung der Bebauung vom historischen Zentrum mit den neu entstehenden Vierteln bis hin zu den neuen Stadtbezirken. Bei diesen handelte es sich ursprünglich lediglich um Nachbardörfer, die seit dem Mittelalter für Landarbeiter und Tagelöhner angelegt worden waren. Zwischen diesen Lokalitäten erkennen wir zum Teil noch freie Flächen, Felder und Wiesen, die von der einstigen Lebensweise der Bewohner zeugen.
Die Bildung einer Großstadt wurde zum wichtigen Ziel der Stadträte am Umbruch vom 19. zum 20. Jahrhundert. Das überwiegend deutschsprachige Reichenberg lockte die Ankommenden vor allem mit Anstellungen in den Fabriken und Textilbetrieben, die der Firma Liebieg angehörten. Deren Fabrik, die Häuser für die Angestellten, ebenso wie der neu errichtete Stausee, dessen Wasser nicht nur von den erwähnten Produktionsstätten genutzt wurde, fanden bereits Eingang in die Zeichnung. Mehr oder weniger deutliche Dominanten der Stadt sind neben den Kirchtürmen vor allem die Kamine der alten industriellen Betriebsstätten. Die meisten davon verschwanden in Folge politischer du anderer Änderungen bis zum Ende des 20. Jahrhunderts ebenso wie einige städtische Friedhöfe, die Synagoge, die evangelische Kirche und ein beträchtlicher Teil der historisch wertvollen Bebauung im Zentrum Reichenbergs. Auch dies gibt ein Zeugnis von der Modernisierung der Gesellschaft sowie vom Maß der urbanistischen Feinfühligkeit bzw. Rücksichtslosigkeit. Das umfangreiche Bild der Stadt und der Natur, in die Stadt eingefügt ist, bleibt ein bemerkenswertes Dokument der sich ausdehnenden Siedlungsfläche. Der im 19. Jahrhundert begonnene wirtschaftliche Aufstieg der Stadt sollte noch bis zum zweiten Weltkrieg weitergehen.