Eisenbahn und Strassenkerte des Koenigreiches 1911
20.06.2014
Eisenbahn- und Strassenkarte des Königreichs Böhmen, J. E. Wagner, nově zpracoval F. Mareš, litografické práce Ignaz Fuchs, nakl. F. Kytka, Praha, 1911, 1:600 000, výseče 1:300 000, kolorovaná litografie
Jedenácté, znovu doplněné vydání mapy železnic a silnic Království českého vyšlo pouhé tři roky před začátkem Světové války a sedm let před zánikem Rakousko-Uherska. Typograficky je kvalitnější než výtisk z roku 1899. Ani zde se autor neomezil pouze na zachycení dvou základních a odlišných dopravních a cestovních způsobů. Opět se setkáváme s dělením země podle převažující jazykové příslušnosti vycházející z dotazníkových akcí. V nich se obyvatelstvo monarchie muselo přihlásit jen k jednomu „obcovacímu jazyku" (dobovým termínem „Umgangssprache"). Sytě zelená označuje na mapě německou většinu, starorůžová pak převažující české osídlení. Jen na některých místech, např. v jižních Čechách, najdeme jazykově smíšené oblasti.
Legenda k mapě v pravém dolním rohu znovu vysvětluje rozdíly ve značení měst se sídlem krajského i okresního soudu, okresního hejtmanství, označuje obyčejná města, městyse a vsi. Továrny nebo zemědělská výroba, podobně jako lázně, jsou tu spíše na okraji zájmu. Více se dbá na znázornění hranic státních („říšských"), zemských, okresních pro hejtmanství a pro soudy. Vyznačeny jsou železnice zprovozněné se zastávkami a stanicemi, i ty, jež se nacházejí ještě ve výstavbě. Zvláštní označení se zavedla pro „lokální tratě zajišťované zemskou svépomocí" i pro „další lokální drážní projekty". Nové je tečkování, jež znamená „automobilové spojení". Jde o důležitý důkaz rozvoje nového způsobu dopravy. Symboly mají jako obvykle „císařské silnice, zemské cesty, obecní a vozové cesty".
Oproti staršímu vydání zmizela tabulka se soupisem železničních cest po Čechách a do zahraničí. Ve výsečích vpravo nahoře je spojen Liberec s Jabloncem nad Nisou, vlevo dole trať Bílina - Duchcov - Teplice. Nejníže vidíme pražské stanice na Smíchově, ve Vršovicích, na Vinohradech, Žižkově a v Karlíně, vše v měřítku 1:300 000.
Skutečnost, že mapové dílo se odlišuje od předchozích vydání pouze v detailech, umožňuje badatelům v oblasti historie železniční dopravy, historikům, kartografům a jiným odborníkům sledovat rozvoj dopravní struktury v Českém království sedm let před vznikem samostatného Československa. Čtenář, který si do vydání speciální mapy z roku 1899 zakreslil červeně na česko-pruském pomezí nové vlakové spojení z Harrachova do Sklářské Poruby (Schreiberhau, nyní Szklarska Poręba) a dále do Jelení Hory (Hirschberg, Jelenia Góra), by mohl mít radost.
Eisenbahn- und Strassenkarte des Königreichs Böhmen, J. E. Wagner, neu bearbeitet von F. Mareš, lithografische Arbeit von Ignaz Fuchs, Verlag F. Kytka, Prag, 1911, 1:600 000, Ausschnitte 1:300 000, kolorierte Lithografie
Die elfte, abermals ergänzte Ausgabe der Eisenbahn- und Straßenkarte des Königreichs Böhmen erschien nur drei Jahre vor dem Ausbruch des ersten Weltkriegs und sieben Jahre vor dem Untergang Österreich-Ungarns. Typografisch ist sie von besserer Qualität als der Druck von 1899. Auch hier beschränkte sich der Autor nur auf die Erfassung der beiden grundlegenden verschiedenen Verkehrs- und Reisemöglichkeiten. Abermals begegnen wir der Teilung des Landes nach der jeweils überwiegenden, durch Fragebogenaktionen ermittelten Sprachzugehörigkeit. Darin mussten sich die Bewohner der Monarchie nur zu einer Umgangssprache bekennen. Sattgrüne Farbe markiert auf der Karte die deutschsprachige Mehrheit, altrosa die überwiegend tschechischsprachige Besiedlung. Nur an einigen Orten, z. B. in Südböhmen, finden wir sprachlich gemischte Gebiete.
Die Kartenlegende erläutert die Unterschiede in der Kennzeichnung der Städte mit dem Sitz des Kreis- bzw. Bezirksgerichtes, der Bezirkshauptmannschaft, gewöhnlicher Städte, von Marktflecken und Dörfern. Fabriken, landwirtschaftliche Produktionsbetriebe und Badeanstalten stehen eher am Rande des Interesses. Mehr Beachtung wird der Veranschaulichung der Staats- (Reichs-), Landes-, Bezirks- und Gerichtsbarkeitsgrenzen gewidmet. Markiert sind in Betrieb und im Aufbau befindliche Eisenbahnlinien mit ihren Haltepunkten und Stationen. Die Karte verfügt über eigene Zeichen für „örtliche Strecken, die in Eigenleistung sichergestellt wurden", und für „weitere lokale Bahnprojekte". Neu ist die punktierte Linie, welche „Automobilverbindungen" markiert. Hierbei handelt es sich um einen Beleg der Entfaltung des neuen Verkehrsmittels. Mit Symbolen sind auch hier die Kaiserstraßen, Landesstraßen sowie Gemeinde- und Fahrwege versehen.
Im Vergleich mit der älteren Ausgabe verschwand die Tabelle mit der Liste der Eisenbahnstrecken durch Böhmen und bis ins Ausland. Auf den Ausschnitten oben rechts ist Reichenberg (Liberec) mit Gablonz (Jablonec) verbunden. Unten links finden wir die Strecke Bilin (Bílina) - Dux (Duchcov) - Teplitz (Teplice) und ganz unten die Stationen Smíchov, Vršovice, Vinohrady, Žižkov und in Karlín, alles im Maßstab 1:300 000.
Die Tatsache, dass sich dieses Kartenwerk nur in Details von den vorhergehenden Ausgaben unterscheidet, ermöglicht den auf dem Gebiet der Geschichte des Eisenbahnverkehrs Forschenden, sonstigen Historikern, Kartografen und anderen Fachleuten, die Entwicklung der Verkehrsstruktur im Königreich Böhmen sieben Jahre vor der Entstehung einer selbstständigen Tschechoslowakei zu verfolgen. Der Nutzer, welcher auf der damaligen böhmisch-preußischen Grenze mit Tinte die Verlängerung der Bahnverbindung von Harrachov nach Schreiberhau (Szklarska Poręba, Polen) und weiter nach Hirschberg (Jelenia Góra) vermerkte, hätte seine helle Freude.