Das Nordliche Bohmen
20.06.2014
Das Nördliche Böhmen, kresba a kamenotisk J. E. Wagner, nakl. F. Kytka, Praha, litografie, bez datace (po 1886, před 1900) Mapa severozápadní a severní části Království českého vznikla na sklonku 19. století. Kromě Šluknovského a Frýdlantského výběžku má rozsah od Litvínova a Mostu na severozápadu Čech, Postoloprt na jihozápadě přes Budyni, Mělník a Dobrovice na jihu bývalého Boleslavského kraje přes jihovýchodní Libáň, Jičín až po Semily na východě. Není sice datována, avšak zjistit dobu jejího vzniku pomáhá již zachycená železniční síť. Ta je znázorněna tučnou černou čarou, která spojuje vnitrozemské a zahraniční lokality, zvláště saské. Pozoruhodné je, že některý z uživatelů mapy do ní zakreslil po roce 1900 tehdy nové vlakové spojení mezi Libercem, Jablonným v Podještědí (Gabel) a Cvikovem (Zwickau), resp. odbočkou z Jablonného na Mimoň (Niemes), Zákupy (Reichstadt) a Českou Lípu (Böhmische Leipa). Z libereckého nádraží je pak zachyceno pokračování železnice na západ přes Jablonec nad Nisou (Gablonz), Smržovku (Morchenstern) a Tanvald. Zatímco dráha z Frýdlantu směřuje do slezského Zhořelce (Görlitz, Zgorzelec), západní směr železnice vede z Děčína přes Bad Schandau, Königstein a Pirnu až do Drážďan, sídla saského krále, především však významného hospodářského střediska. Pomístní názvy se často objevují v české i německé verzi s výjimkou nejbližšího příhraničí. Na rozdíl od starších map u pohoří překvapivě čteme „Erzgebirge/Krušné hory", „Böhm. Sächs. Schweiz/České Švýcarsko" a „Isergebirge/Jizerské hory". Názvy jejich vrcholů však zůstávají pouze německé. Nesou starší verzi kótování. Rám mapy má nové značení severní šířky a východní délky. Legenda s vysvětlením značek chybí. I přesto lze zjistit jejich význam. Podle velikosti jsou značena města a vesnice, státní silnice a cesty menšího významu pro jízdní i pěší stejně jako již zmíněná železnice se zastávkami. Malé kroužky představují stromy, tedy souvislé pásy zalesnění především v podhorské oblasti a na horách, které ještě zvýrazňuje jemně využité Lehmannovo šrafování. Značeny jsou hrady a zříceniny, zámky, kostely. Hospodářský význam mají rybníky, řeky, správa lesů (myslivny). Mapa měla v době svého vzniku především vysokou informační hodnotu s ohledem na znázorněná spojení mezi českými a německými (příhraničními) lokalitami. Po významných politických změnách ve 20. století, zvláště po vzniku Československa (1918) a po skončení druhé světové války (1945) zůstává zajímavým kartografickým a historickým pramenem. Das Nördliche Böhmen, Zeichnung und Steindruck J. E. Wagner, Verleger F. Kytka, Prag, Lithografie, ohne Datierung (nach 1886, vor 1900) Die Karte des nordwestlichen und nördlichen Teils des böhmischen Königreiches entstand gegen Ende des 19. Jahrhunderts. Außer dem Schluckenauer und dem Friedländer Ausläufer erstreckt sich ihre Reichweite von Leutensdorf (Litvínov) bei Brüx (Most) zum Nordwesten Böhmens mit Postelberg (Postoloprty) im Südwesten über Budin, Melnik (Mělník) und Dobrowitz (Dobrovice) im Süden des ehemaligen Boleslav'schen Landes über das südöstlich gelegene Liban (Libáň), Jitschin bis nach Semily im Osten. Die Karte ist zwar nicht datiert; aber an Hand des Eisenbahnnetzes lässt sich die Zeit ihrer Entstehung feststellen. Dieses ist durch dicke schwarze Linien dargestellt. Sie verbindet Lokalitäten im Innenland und im Grenzgebiet, besonders im Grenzgebiet mit Sachsen. Bemerkenswert ist die Tatsache, dass irgendein Kartennutzer nach dem Jahr 1900 nachträglich die damals neue Bahnverbindung zwischen Reichenberg (Liberec), Deutsch Gabel (Jablonné v Podještědí) und Zwickau (Cvikov) mit der Abzweigung von Gabel nach Niemes (Mimoň), Reichstadt (Zákupy) und Böhmisch Leipa (Česká Lípa) eingezeichnet hat. Vom Reichenberger Bahnhof aus ist die Fortsetzung der Bahnstrecke in den Westen über Gablonz an der Neiße (Jablonec nad Nisou), Morchenstern (Smržovka) und Tannwald (Tanvald) erfasst. Während die Bahnlinie von Friedland ins schlesische Görlitz führt, verläuft die westliche Trasse von Tetschen (Děčín) über Bad Schandau, Königstein und Pirna bis nach Dresden, dem Sitz des sächsischen Königs und vor allem einem bedeutenden wirtschaftlichen Zentrum. Die Ortsnamen erscheinen oft in der tschechischen wie deutschen Version mit Ausnahme des nächsten Grenzgebietes. Im Unterschied zu älteren Karten lesen wir überraschenderweise bei den Gebirgen „Erzgebirge/ Krušné hory", „Böhm. Sächs. Schweiz/ České Švýcarsko" und „Isergebirge/ Jizerské hory". Die Gipfel sind indes durchwegs auf Deutsch benannt und nach der alten Weise kotiert. Der Rahmen der Karte beinhaltet eine neue Kennzeichnung der nördlichen Breite und der östlichen Länge. Es fehlt eine Legende, worin die Zeichen erklärt werden. Gleichwohl lässt sich deren Bedeutung feststellen. Nach der Größe sind Städte und Dörfer, Staatsstraßen und Wege mit geringerer Bedeutung für zu Fuß und mit Fuhrwerk Reisende sowie die bereits erwähnte Eisenbahn mit ihren Haltepunkten gekennzeichnet. Kleine Kreise stehen für Bäume, also für ganze bewaldete Streifen, vor allem am Fuß der Gebirge und auf den Bergen selbst, die ihrerseits durch feine Anwendung der Lehmann'schen Schraffierung hervorgehoben werden. Gekennzeichnet sind Burgen, Ruinen, Schlösser und Kirchen. Wirtschaftliche Bedeutung haben die Teiche, Flüsse und Forstverwaltungen. Die Karte besaß zur Zeit ihrer Entstehung einen hohen Informationswert in besonderem Hinblick auf die Darstellung der Verbindung zwischen den böhmischen und deutschen - grenznah gelegenen - Ortschaften. Nach den beachtlichen politischen Veränderungen im 20. Jahrhundert, namentlich nach der Entstehung der Tschechoslowakei im Jahre 1918 und nach der Beendigung des zweiten Weltkrieges bleibt diese Karte eine interessante kartografische wie historische Quelle.