Mappa geographica Bohemiae
23.06.2014
Mappa geographica Bohemiae in duodecim circulos divisae cum comitatu Glacensi et districtu Egerano adiunctis circumiacentium regionum partibus conterminis ex accurata totius Regni perlustratione et geometrica diemensione omnibus, ut par est, numeris absoluta..., vytvořil Johann Christoph Müller, kreslili a ryli Michael Kauffer, Johann Daniel Hertz, Václav Vavřinec Reiner, Augsburg 1720, mědiryt, 240x282 cm
Nejrozměrnější, nejpodrobnější a výtvarně nejkrásnější mapové dílo barokní doby v českých zemích vzniklo díky měřičským dovednostem a systematické práci zkušeného kartografa inženýra Jana Kryštofa Müllera. Vytištěno bylo v německém Augsburgu až v roce 1722 na dvaceti pěti listech o rozměru 46x54 cm. Zdobné okraje mapy (parerga) provedl v grafickém návrhu slavný český barokní malíř Václav Vavřinec Reiner. Ten zachytil skláře při práci v hutích, havíře v dolech, robotu i pastvu dobytka na vesnici. Bohatství řek symbolizují postavy s nádobami, z nichž vytéká voda s názvy českých řek: Labe, Vltava, Ohře a další. Hlavní město království charakterizuje pohled na Kamenný (Karlův) most a Hradčany, nad nimiž, stejně jako celými Čechami, symbolicky bdí jejich patron svatý Václav a Panna Marie.
V levém dolním rohu se objevují latinsko-německé vysvětlivky mapových značek. Města se člení na královská a obecná, s hradbami i bez nich, trhová, se zámky, paláci či rytířskými sídly, na vesnice s kostely i bez nich, na obce se zámky a s kostely, dlouhé (lánové) vsi, typické pro česko-německé příhraničí. Značení mají zemědělské dvory i selské samoty. Duši prospívají kláštery a samostatně stojící kostely. Tělu svědčí lázně a léčivé prameny. Hospodářství dokládají hamry zpracovávající měď, železo a mosaz vedle výroby drátů, ledku a sanytru. Poznáváme obecní mlýny, myslivny a vinice, řeky i rybníky. Pohyb krajinou poskytují zemské cesty. Významné jsou poštovní stanice. Čerchovaná čára znamená zemské hranice. Obce nesou názvy převážně německé, někdy české, občas zkomolené. Výhodou mapy je přehlednost a důraz na detail: spočetli bychom na ní 12 495 lokalit.
Mapový rám na svém okraji sice nese zeměpisné stupně a minuty, mřížka však chybí. Krajinný reliéf odhadujeme z kopečkové metody, jež dává tušit terénní rozdílnosti. Souvislé zalesnění představují skupiny stromků. Pohoří a jejich vrcholy nejsou kótovány, jejich název však většinou neschází.
Mappa geographica Bohemiae in duodecim circulos divisae cum comitatu Glacensi et districtu Egerano adiunctis circumiacentium regionum partibus conterminis ex accurata totius Regni perlustratione et geometrica diemensione omnibus, ut par est, numeris absoluta..., erstellt von Johann Christoph Müller, gezeichnet und graviert von Michael Kauffer, Johann Daniel Hertz, Václav Vavřinec Reiner, Augsburg 1720, Kupferstich, 240 x 282 cm
Das weitesten ausgedehnte, ausführlichste und künstlerisch schönste Kartenwerk der Barockzeit entstand in den tschechischen Ländern dank der geometrischen Fähigkeiten und der systematischen Arbeit des erfahrenen Kartografen Ing. Johann Christof Müller. Es wurde im Jahre 1722 im deutschen Augsburg auf fünfundzwanzig 46 x 54 cm messenden Bogen gedruckt. Die Zierränder entwarf der berühmte böhmische Barockmaler Václav Vavřinec Reiner. Dieser stellt Glasmacher bei der Arbeit in den Glashütten, Berghauer in Bergwerken, Frondienst und eine Viehweide auf einem Dorf dar. Der Reichtum an Flüssen wird durch Gestalten mit Gefäßen symbolisiert, aus denen Wasserstrahlen mit den Namen tschechischer Flüsse rinnen: Elbe, Moldau, Eger und andere. Die Hauptstadt wird durch den Blick auf die Steinerne Brücke (Karlsbrücke) und den Hradschin charakterisiert, über denen - wie über ganz Böhmen - deren Patron, der Hl. Wenzel, und die Jungfrau Maria symbolisch wachen. In der linken unteren Ecke erscheinen lateinisch-deutsche Erklärungen der in der Karte verwendeten Zeichen. Die Städte werden dort unterteilt in königliche und allgemeine, befestigte und nicht befestigte, in Städte mit Marktrecht, solche mit Schlössern, Palästen oder Rittersitzen, in Dörfer mit und ohne Kirche, in Gemeinden mit Schlössern und Kirchen und lange Straßendörfer, wie sie für die Grenzregion typisch sind. Markiert sind auch Bauernhöfe und landwirtschaftliche Einsiedeleien. Für das Seelenheil stehen Klöster und allein stehende Kirchen. Dem Körper tun Badebetriebe und Heilquellen gut. Für das Wirtschaftsleben stehen Kupfer, Eisen und Messing verarbeitende Hammerwerke, und Produktionsstätten für Draht und Salpeter. Wir erkennen Gemeindemühlen, Forsthäuser und Weinberge, Flüsse und Teiche. Die Fortbewegung durch die Landschaft wird durch Landwege ermöglicht. Von Bedeutung sind hier auch die Poststationen. Die Landesgrenze ist durch eine strichpunktierte Linie gekennzeichnet. Die Gemeinden tragen überwiegend deutsche, gelegentlich auch tschechische, mitunter verstümmelte Namen. Ein großer Vorteil dieser Karte ist ihre Übersichtlichkeit und die Hervorhebung des Details: 12 495 Lokalitäten sind auf ihr verzeichnet.
Der Kartenrahmen trägt auf seinem Rand zwar die geografischen Grade und Minuten; aber ein Planquadratgitter fehlt. Das Landschaftsrelief durch die Bergmethode angedeutet, welche die landschaftlichen Unterschiede erahnen lässt. Zusammenhängende Waldgebiete werden durch Baumgruppen dargestellt. Die Gebirge und deren Gipfel sind nicht kotiert, aber durchwegs benannt.