Sprachenkarte von Böhmen
23.06.2014
Sprachenkarte von Böhmen, Heinrich Rauchberg, Praha, vyd. R. Lechner - W. Müller, Vídeň 1900, 1:500 000
Na zakázku Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách vytvořil dr. Heinrich Rauchberg, univerzitní profesor na německé části Karlovy Univerzity v Praze, podrobnou jazykovou mapu Čech. K jejímu sestavení využil výsledky sčítání lidu k 31. 12. 1900 na základě toho, jak se oslovení občané vyjádřili k užívání „obcovacího jazyka (Umgangssprache)". Přesnost znázornění uvedené skutečnosti je samozřejmě náročná, proto se v levém horním rohu objevuje vysvětlivka pro barevnou osmistupňovou škálu. Na číselné řadě 0-9,9, resp. 90,1-100 se ukazuje zastoupení češtiny nebo němčiny ve stovce jednotlivých oblastí celého území Království českého, a to u obyvatel „rakouské státní příslušnosti". Jiných národností si tedy autor nevšímal. Způsob psaní pomístních názvů přejímá z Generální mapy střední Evropy (1:200 000), tzn., že většina jmen je německá nebo poněmčená. Německý jazykový prostor představuje okrová, český šedomodrá barva. Bylo nutno vzít do úvahy jazykově smíšené regiony. Proto se v několika výsečích po stranách vyobrazení hlavní mapy setkáme se zvýrazněnými oblastmi. V jižních Čechách to jsou lokality Nová Bystřice-Jindřichův Hradec (Neubistritz-Neuhaus) a jazykový ostrov kolem Českých Budějovic (Budweis), na česko-moravském pomezí Jihlava (Iglau) a Polná, v severozápadních Čechách hnědouhelný revír s městy Most (Brüx), Duchcov (Dux) a Teplice (Teplitz). Autor upozornil na to, že v případě obcí s převahou německy hovořících obyvatel, ale s jistou početní přítomností Čechů se u názvu lokality objeví červený růžek, v opačném případě modrý.
Vysvětlivky konzervativně odlišují města, městyse, vesnice, kláštery a kaple, zámky, zříceniny hradů, poštovní a telegrafní stanice, zastávky parníků, hospodářské budovy, myslivny, doly i lázně a léčivé prameny, rybníky, řeky a potoky. Kromě železnic v provozu i těch teprve budovaných, silnic první i druhé třídy, vozových i obyčejných cest existují nové symboly pro elektrické, ozubnicové a parní dráhy. Ze správního hlediska se značení věnuje sídlům úřadů okresních hejtmanství a soudů. Rozlišuje se hranice státní, krajská i krajských a okresních soudů a hejtmanství.
Sprachenkarte von Böhmen, Heinrich Rauchberg, Prag, herausgegeben von R. Lechner - W. Müller, Wien 1900, 1:500 000
Auf Bestellung der Gesellschaft zur Unterstützung deutscher Wissenschaften, Kunst und Literatur in Böhmen erstellte Dr. Heinrich Rauchberg, Universitätsprofessor am deutschen Teil der Karlsuniversität in Prag, eine detaillierte Sprachenkarte Böhmens. Zu deren Zusammenstellung verwendete er die Ergebnisse der Volkszählung vom 31. 12. 1900 auf Grundlage dessen, wie sich die befragten Bürger zur verwendeten Umgangssprache äußerten. Die Genauigkeit der Darstellung ist anspruchsvoll. In der linken oberen Ecke scheint eine Erklärung der farbigen achtstufigen Skala auf. Die Zahlenreihe 0 - 9,9 bzw. 90,1 - 100 zeigt das Vorkommen der tschechischen bzw. deutschen Sprache in etwa hundert einzelnen Bereichen des gesamten böhmischen Königreichs, und zwar bei Einwohnern „österreichischer Staatsangehörigkeit". Andere Nationalitäten kamen für den Autor nicht in Betracht. Die Schreibweise der Ortsnamen übernimmt er aus der Generalkarte Mitteleuropas (1:200 000), d. h., die Mehrzahl der Namen ist deutsch oder eingedeutscht. Der deutsche Sprachraum ist ockerfarben dargestellt, der tschechische graublau. Es war notwendig, auch sprachlich gemischte Regionen in Betracht zu ziehen. Daher finden wir in einigen Ausschnitten am Rande der Abbildung der Hauptkarte besonders hervorgehobene Bereiche. In Südböhmen sind es die Lokalitäten Nová Bystřice-Jindřichův Hradec (Neubistritz-Neuhaus) und die Sprachinsel um Budweis (České Budějovice). Im böhmisch-mährischen Grenzgebiet sind es Iglau (Jihlava) und Polna (Polná), im nordwestlichen Böhmen das Braunkohlerevier mit den Städten Brüx (Most) und Teplitz (Teplice). Der Autor weist darauf hin, dass im Falle der Gemeinden mit überwiegender deutschsprachiger Einwohnerschaft, aber mit einer gewissen Anzahl tschechischsprachiger Einwohner ein rotes, im umgekehrten Fall ein blaues Horn abgebildet ist.
Die Erläuterungen unterscheiden auf konservative Weise Städte, Marktflecken, Dörfer, Klöster und Kapellen, Schlösser, Burgruinen, Post- und Telegrafenstationen, Anlegestellen für Dampfschiffe, Wirtschaftsgebäude, Forsthäuser, Bergwerke, Badeanstalten und Heilquellen, Teiche, Flüsse und Bäche. Außer bereits in Betrieb und in Aufbau befindlichen Eisenbahnstrecken, Landstraßen erster und zweiter Ordnung, Fahrwegen und gewöhnlichen Wegen gibt es hier neue Symbole für elektrische, zahnradbetriebene und dampfbetriebene Bahnen. In administrativer Hinsicht widmet die Karte ihre Aufmerksamkeit den Amtssitzen der Bezirkshauptmannschaften und Gerichten. Sie unterscheidet Staats- und Kreisgrenzen sowie die Grenzen von Kreis- und Bezirksgerichten.