Le Royaume de Boheme
23.06.2014
Le Royaume de Boheme, le Duché de Silesie, et les Marquisats de Moravie et Lusace, Gilles Robert de Vaugondy, částečně kolorovaný mědiryt, 1751
Dílo předního francouzského kartografa Gillese Roberta de Vaugondy (asi 1688-1766) mělo silnou inspiraci v monumentální barokní mapě Jana Kryštofa Müllera. Sám autor to přiznává přímo v podtitulu názvu svého díla. Vaugondy, který byl ve službách krále Ludvíka XV., vytvořil mnohem výraznější práce, zvl. Atlas universel.
Mapa, vzniklá v jedenáctém roce vlády panovnice Marie Terezie, zobrazuje již jen vzpomínku na rozsah zemí Koruny české. Právě v prvém desetiletí kralování jediné ženy na habsburském trůnu byla rakouská monarchie donucena vzdát se téměř celého Slezského knížectví ve prospěch pruského krále Fridricha Velikého. Tato ekonomická i demografická ztráta, stejně jako politická a vojenská porážka, měla pro budoucí vývoj rakouské monarchie závažné důsledky. Horní i Dolní Lužice, taktéž zobrazené na mapě s francouzským názvem, musel odstoupit Ferdinand II., český král a císař Svaté říše římské národa německého, v roce 1635 saskému kurfiřtovi Janu Jiřímu po podepsání tzv. Pražského míru. Také tato územní změna Habsburky a jejich dědičné země oslabila.
Rozdíl mezi francouzským mapovým dílem a dobovými kartografickými prameny spočívá v několika ohledech. Název není latinský či německý, ale francouzský, byť ve zdobné rokokové kartuši. Schází heraldický znak - český lev, případně erby jiných korunních zemí, jež k Čechám přináležely. Nebyla vytvořena legenda vysvětlující značky. Kopečková metoda zobrazuje horské hřebeny a jejich vrcholy, zalesnění však schází. Podchyceny jsou velké vodoteče a souvislé vodní plochy. Tečkovaně se oddělují jednotlivé kraje, jejichž francouzské pojmenování kontrastuje s dochovanými německými nebo českými pomístními názvy. Rozlišují se druhy obcí a sídel, města i vesnice, zámky i kostely. Velmi málo se objevují silnice a cesty. Mapa nezvykle obsahuje čtyři měřítka - míle geometrické, německé, slezské a české míle.
Le Royaume de Boheme, le Duché de Silesie, et les Marquisats de Moravie et Lusace, Gilles Robert de Vaugondy, teilweise kolorierter Kupferstich, 1751
Das Werk des französischen Kartografen Gilles Robert de Vaugondy (ca. 1688-1766) fand eine starke Inspiration in der monumentalen barocken Karte Johann Christof Müllers. Der Autor selbst bekannt sich im Untertitel des Namens seines Werks dazu. Vaugondy, der in den Diensten des Königs Ludwig XV. stand, erstellte eine viel ausdrücklichere Arbeit, einen „Atlas universel".
Diese Karte entstand im elften Jahr der Regentschaft der Kaiserin Maria Theresia und bildet nur noch eine Erinnerung an den Umfang der Länder der böhmischen Krone ab. Gerade im ersten Jahr der Regentschaft der einzigen Frau auf dem Habsburger Thron war die österreichische Monarchie zur Aufgabe fast ganz Schlesiens zu Gunsten des preußischen Königs Friedrichs des Großen gezwungen. Dieser wirtschaftliche wie demografische Verlust hatte ebenso wie die politische und militärische Niederlage für die künftige Entwicklung der österreichischen Monarchie gewichtige Konsequenzen. Die Ober- und Niederlausitz, die auf dieser Karte mit ihren französischen Bezeichnungen benannt sind, hatte Ferdinand II., böhmischer König und Kaiser des Heiligen Römischen Reiches Deutscher Nation, im Jahre 1635 nach der Unterzeichnung des so genannten Prager Friedens an den sächsischen Kurfürsten Johann Georg abtreten müssen. Diese Gebietsänderungen schwächten die Habsburger und deren Erbland.
Der Unterschied zwischen dem französischen Kartenwerk und den zeitgenössischen kartografischen Quellen beruht in einigen Aspekten. Der Name ist nicht lateinisch oder deutsch, sondern französisch, wenn auch in der Rokokokartusche. Es fehlt das Wappen mit dem böhmischen Löwen bzw. die Wappen anderer Kronländer, die zu Böhmen gehörten. Es gibt keine Legende. Mit Hilfe der Bergmethode sind die Bergrücken und deren Gipfel angedeutet; die Bewaldung fehlt jedoch. Erfasst sind die großen Wasserläufe und die zusammenhängenden Wasserflächen. Mit punktierten Linien werden die einzelnen Kreise voneinander getrennt. Deren französische Benennung steht im Kontrast zu den deutschen bzw. tschechischen Ortnamen. Es werden die Arten von Gemeinden und Siedlungen, Städte und Dörfer, Schlösser und Kirchen unterschieden. Sehr selten scheinen Landstraßen und Wege auf. Die Karte enthält unüblicherweise vier Maßstäbe: geometrische, deutsche, schlesische und böhmische Meilen.