Království české – severní a severozápadní Čechy
19.06.2014
Mapa bez názvu (patrně součást většího kartografického celku), Království české - severní a severozápadní Čechy, tisk A. L. Koppe, Praha-Smíchov 1888, 1:220 000 Ve čtyřicátém roce panování císaře Františka Josefa I. a třicet let před zánikem monarchie, jíž vládl téměř sedm desetiletí, vyšla v Praze mapa představující také severní a severozápadní části Království českého. Pojetím se od kartografických děl své doby výrazně neliší. Mohli by se z ní učit zeměpis žáci obecných škol. Horopis znázorňuje Lehmannovo šrafování, neboť vrstevnice se k terénní charakteristice krajiny stále ještě neužívaly. Významné horské vrcholy však kótování mají, ovšem z hlediska moderní kartografie zastaralé (např. Smrk/Tafelfichte 1124, Holubník/Taubenhaus 1069, Ještěd/Jeschken 1013). Kromě souvislých zalesněných ploch symbolizovaných malými modrými kroužky (zřejmě stromky) se modrá používala pro znázornění vodních ploch. Řeky, často pojmenované, naopak značí jen tenká černá čára. To, co mapu člení nejvíce, jsou státní, zemské silnice a cesty různé úrovně. Spojení mezi obcemi v tuzemsku i se zahraničím zajišťovala síť železnic, tehdy stále ještě budovaná a rozšiřovaná. Zvláště průmysloví podnikatelé na ní měli velký zájem a finančně ji zajišťovali s nezbytnou pomocí státních subvencí. Zato sedlákům, vlastníkům souvislých velkých polností i některým obcím se hluční a páchnoucí „železní oři" nelíbili, takže do některých vesnic včetně příhraničních parní lokomotivy nikdy nedojely, protože tam nikdo nemohl nepoložit koleje... Značky na mapě nepředstavují jen rozdílný význam znázorněných měst. Upozorňují také na hrady a zámky, kostely, lázně, správu lesního hospodářství a zemědělské dvory. V česko-německém příhraničí si obce zachovávají německé názvy, výjimečně u nich najdeme i jejich českou variantu (Reichenberg/Liberec, Morchenstern/Smržovka, Gablonz/Jablonec, Schönlinde/Krásná Lípa, Kreibitz/Chřipská). V jazykově převážně českém území zůstávají místní jména pouze česká, někdy s německou podobou (Český Dub/Böhm. Aicha, Železný Brod/Eisenbrod). Měřítko je uvedeno v kilometrech a rakouských mílích. Karte ohne Namen (offenbar Bestandteil einer kartografischen Sammlung), Königreich Böhmen, nördliches und nordwestliches Böhmen, Druck A. L. Koppe, Praha-Smíchov 1888, Maßstab 1:20 000 Im vierzigsten Jahr der Herrschaft des Kaisers Franz Josefs I. und dreißig Jahre vor dem Untergang der Monarchie - er herrschte zu diesem Zeitpunkt bereits siebzig Jahrzehnte - erschien in Prag eine Landkarte, welche die nördlichen und nordöstlichen Teile des böhmischen Königreiches darstellte. In der Konzeption unterscheidet sie sich nicht sonderlich von anderen kartografischen Werken ihrer Zeit. Volksschüler konnten damit ihre geografischen Kenntnisse schulen. Die Beschreibung der Berge wird durch die Lehmann'sche Schraffierung veranschaulicht; denn Höhenlinien wurden zur Darstellung des Landschaftscharakters noch nicht verwendet. Die bedeutenden Berggipfel sind indes bereits kotiert, allerdings aus Sicht der modernen Kartografie veraltet (z. B. die Tafelfichte/ Smrk 1124, Taubenhaus/ Holubník 1069, Jeschken/ Ještěd 1013). Außer den zusammenhängenden bewaldeten Flächen, die durch kleine blaue Kreise (offenbar Symbole für Bäume) symbolisiert werden, findet die blaue Farbe auch für die Veranschaulichung von Wasserflächen Verwendung. Die - zumeist benannten - Flüsse werden hingegen lediglich durch dünne schwarze Linien markiert. Das, was die Karte am meisten gliedert, sind Staats- und Landesstraßen sowie Wege unterschiedlicher Ordnung. Die Verbindung zwischen den Gemeinden im In- und Ausland wurde durch die - sich im Auf- und Ausbau befindliche - Eisenbahn sichergestellt. Besonders industrielle Unternehmer zeigten großes Interesse an ihr und stellten ihre Produktion mit der unerlässlichen Hilfe staatlicher Subventionen sicher. Dafür vermochten sich die Bauern und die Eigentümer großer zusammenhängender Ländereien und auch einige Gemeinden nicht mit dem stinkenden Feuerross anzufreunden. Daher blieben einige, darunter auch grenznahe Dörfer von den Dampflokomotiven unbehelligt, da dort niemand Schienen legen konnte. Die Zeichen auf der Karte veranschaulichen nicht nur die unterschiedliche Bedeutung der aufgeführten Städte, sondern verweisen auch auf Burgen und Schlösser, Kirchen, Badebetriebe, Verwaltungen der Waldwirtschaft und auf Bauernhöfe. Im deutsch-böhmischen Grenzgebiet behalten die Gemeinden ihre deutschen Namen. Deren tschechische Variante finden wir nur gelegentlich: Reichenberg/ Liberec, Morchenstern/ Smržovka, Gablonz/ Jablonec, Schönlinde/ Krásná Lípa, Kreibitz/ Chřibská. Im überwiegend tschechischsprachigen Teil tragen die Orte tschechische Namen, gelegentlich zusammen mit der deutschen Variante: Český Dub/ Böhm. Aicha, Železný Brod/ Eisenbrod. Der Maßstab ist in Kilometern und österreichischen Meilen angegeben.