Charte vom Leitmeritzer Kreise des Königreiches Böheim nach zuverlässigen geographischen Hülfsmitteln neu bearbeitet von Fr. Jac. Heinr. Kreibich, Praha, C.W. Enders 1834, ryl Franz Pluth, částečně kolorovaná rytina, 1834, grafické měřítko [cca 1:242 000], 44x42 cm, Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě, sign. 59 023, KA - 394
Poměrně podrobná mapa Litoměřického kraje vznikla v řadě kartografických vyobrazení z let 1820-1834 podle správního členění Království českého do šestnácti krajů. Tvůrcem byl Franz Jacob Heinrich Kreybich (1759-1833), doktor filosofie, člen c. k. Vlastenecko-hospodářské společnosti a čestný člen Vlastenského musea v Čechách (nyní Národního muzea v Praze), rada konsistoře v Litoměřicích a děkan v Žitenicích (Schüttenitz). Věnoval se topografii, meteorologii a astronomii. Už v roce 1794 vytvořil mapu litoměřické diecéze, neboť ho o to požádal její sedmý biskup Ferdinand Kindermann (1740-1801). Posmrtně vydané dílo zachytilo Litoměřický kraj sousedící na severozápadě s Královstvím saským, na severu s Horní Lužicí, na východě s Boleslavským krajem, na jihu s Rakovnickým a na jihozápadě se Žateckým krajem s četnými přesahy do těchto oblastí.
Prostor se počítá na německé a geografické míle s možností zjistit čas potřebný k dosažení určitého bodu. Mapové značky odlišují města, městečka, trhové lokality, vesnice lánové a vsi s farním kostelem, lokálie a pobočky (expozitury), filiální a veřejné kaple i sídla nekatolických církví. Hospodaření v kraji dosvědčují dvory, ovčíny, myslivny a hájovny, zalesněné plochy, mlýny a papírny, doly na cín a uhlí, cihelny. Dopravní spojení znázorňují císařské silnice a zemské i obchodní cesty s poštovními stanicemi. Historickým dědictvím jsou panské zámky, pusté výšinné hrady a pomníky.
Reliéf znázorňuje Lehmannovo šrafování. Schází kótování v mapě, proto je na ukázku v levém dolním rohu vypočteno více než dvacet výšin, resp. vrcholů na Litoměřicku. Měření se provádělo v sázích od Baltského moře u Hamburku. Stromky ukazují na souvislejší lesní porosty. Vyznačeny jsou také pojmenované řeky a rybníky. Kreibich mapu opatřil výčtem dvou desítek měst ve smyslu „astronomických bodů" s vyznačením jejich zeměpisné šířky a délky.
Charte vom Leitmeritzer Kreise des Königreiches Böheim nach zuverlässigen geographischen Hülfsmitteln neu bearbeitet von Fr. Jac. Heinr. Kreibich, Praha, C.W. Enders 1834, radiert von Franz Pluth, teilweise kolorierte Radierung, 1834, Maßstab [ca. 1:242 000], 44x42 cm, heimatkundliches Museum und Galerie in Böhmisch Leipa (Česká Lípa), sign. 59 023, KA - 394
Die verhältnismäßig genaue Landkarte des Kreises Leitmeritz (Litoměřice) entstand aus einer Reihe kartografischer Darstellungen aus den Jahren 1820-1834 nach der Verwaltungseinteilung des Böhmischen Königreiches in sechzehn Kreise. Geschaffen wurde das Landkartenwerk von Franz Jacob Heinrich Kreybich (1759-1833), Doktor der Philosophie, Mitglied der k. und k. Gesellschaft für Heimat und Wirtschaft (c. k. Vlastenecko-hospodářská společnost) und Ehrenmitglied des Heimatmuseums in Böhmen (das jetzige Nationalmuseum in Prag), Kirchenamtsrat in Leitmeritz und Dekan in Schüttenitz (Žitenice). Er widmete sich der Topografie, Meteorologie und Astronomie. Bereits im Jahre 1794 erstellte er die Landkarte der Leitmeritzer Diözese, dazu beauftragt wurde er von ihrem siebten Bischof Ferdinand Kindermann (1740-1801). Das posthum herausgegebene Werk veranschaulicht den Kreis Leitmeritz, der im Nordwesten an das Königreich Sachsen, im Norden an die Oberlausitz, im Osten an den Kreis Bunzlau (Boleslavský kraj) und im Süden an den Kreis Rakonitz (Rakovnický kraj) bzw. im Südwesten an den Kreis Saaz (Žatecký kraje) mit etlichen Einbuchtungen in diese Gebiete angrenzt.
Die Maßeinheit sind deutsche und geografische Meilen, wobei die Möglichkeit besteht, die benötigte Zeit zur Erreichung eines bestimmten Punktes zu berechnen. Die Landkartenzeichen unterscheiden zwischen Städten, Städtchen, Marktflecken, langgezogenen Dörfern, Dörfern mit Pfarrkirche, Lokalien und Zweigstellen (Exposituren), Filialkirchen und öffentlichen Kapellen sowie Sitzen nichtkatholischer Kirchen. Die Wirtschaftstätigkeit im Kreis wird durch Gehöfte, Schäfereien, Forsthäuser und Hegerhäuser, bewaldete Flächen, Mühlen und Papiermühlen, Kohl- und Zinnbergwerke und Ziegeleien belegt. Die Verkehrsverbindungen werden durch kaiserliche Straßen und Länder- bzw. Handelswege mit Postämtern dargestellt. Herrenschlösser, verlassene Bergfestungen und Denkmäler sind das historische Erbe.
Das Relief wird durch die Lehmann´sche Schraffierung dargestellt. Es fehlt die Kotierung in der Landkarte, deshalb findet sich in der unteren linken Ecke eine Berechnung von mehr als 20 Anhöhen bzw. Gipfeln im Gebiet von Leitmeritz. Die Messungen wurden von der Ostsee bei Hamburg in Klaftern durchgeführt. Bäume deuten auf eine zusammenhängende bewaldete Fläche hin. Markiert sind ebenfalls benannte Flüsse und Teiche. Kreibich versah die Landkarte auch mit einer Auflistung von ca. zwei Dutzend Städte im Sinne „astronomischer Punkte" mit Angabe zur deren geografischen Länge und Breite.
