Plan der Stadt Reichenberg nach der neuesten Regulirung (plán města Liberec podle nejnovější regulace), 1858, rytina, nepřesně označován jako tzv. Anschiringerova mapa
Pojmenování plánu města je v levém horním rohu, v pravém vysvětlení barevně označených hranic městských čtvrtí a statistické údaje: „Liberec sestává z pěti hlavních částí a čítá šest náměstí, 98 ulic, 1 476 domů a 20 024 obyvatel, a to přítomného domácího obyvatelstva 13 525, cizího 5 329, celkem přítomných 18 854, nepřítomných 1 170, obyvatel celkem 20 024." Barevně vyznačenými hranicemi je město rozděleno podle svého historického utváření. Z významných budov, úřadů, institucí i hostinců jsou v každé městské čtvrti zmíněny jen některé. Nejdůležitější bylo Staré město, v němž se mj. nacházela radnice, kasárna finanční stráže, divadlo, reálka, špitál sv. Štěpána a čtyři hostince. Na Novém městě stály děkanský i „křížový" kostel (katolické chrámy - nyní novogotický sv. Antonína Velikého a barokní Nalezení sv. Kříže) a děkanství. Třetí část města, směřující k Františkovu, měla význam hospodářský i správní, neboť kromě krajského soudu a banky tu vzniklo nádraží. Jeho existence dokládá průmyslový rozmach regionu. Liberec dokončoval výstavbu vlakového spojení s tuzemskými i zahraničními městy už koncem padesátých let 19. století. Čtvrtá městská část směřující od centra k Monstrančnímu vrchu, soustředila c. k. telegrafní úřad, Obchodní a živnostenskou komoru, různé institucionální kanceláře, pět hostinců a střelnici. Poslední a nejmladší, tehdy pátá městská čtvrť, Kristiánov, soustředila clam-gallasovský zámek, poštu, policejní kasárna, úřady a hotel Zlatý lev.
Pravý dolní roh městského severojižně orientovaného plánu obsahuje směrovou růžici a měřítko (1 vídeňský coul se rovnal 40 sáhům). Znázorněny jsou jak vodní plochy, tak silnice i cesty. Ulice v centru jsou pojmenovány a jednotlivé parcely nesou přidělená čísla popisná. Zvlášť jsou označeny louky i pole. Některé cesty lemují stromořadí. Plán podává pozoruhodné svědectví o velmi rozsáhlé zámecké zahradě, později zmenšené městskou zástavbou. Půdorys průmyslového Liberce má význam historického pramene směřujícího do tehdejší blízké budoucnosti: zachycuje například plochu pozemku teprve „projektované budovy krajského soudu". Naopak jako otisk barokních časů působí na Novoměstském (Sokolovském) náměstí ještě znázorněná obdélníková základna kaple Božího hrobu z roku 1772, v době vydání plánu již přesunuté za chrám Nalezení sv. Kříže v kostelní zahradě.
Plan der Stadt Reichenberg nach der neuesten Regulirung, 1858, Gravur, ungenau bezeichnet als sog. Anschiringer'sche Karte
Die Benennung des Plans befindet sich in der linken oberen Ecke. In der rechten Ecke finden wir die Erklärung der farbig markierten Grenzen der Stadtviertel und einige statistische Angaben: „Reichenberg besteht aus fünf Hauptteilen und zählt sechs Plätze, 98 Straßen, 1476 Häuser und 20.024 Einwohner. Diese setzen sich zusammen aus 13.525 ansässigen Bewohnern und 5329 fremden, also insgesamt 18.854 anwesenden und 1170 nicht anwesenden. Das sind insgesamt 20.024 Einwohner." Mit farbig markierten Grenzen wird die Stadt gemäß ihrer historischen Zusammensetzung unterteilt. Von den wichtigen Gebäuden, Ämtern, Institutionen und Gasthäusern finden in jedem Stadtviertel nur einige Erwähnung. Am wichtigsten war die Altstadt mit dem Rathaus, der Kaserne, der Finanzaufsicht, dem Theater, dem Realgymnasium, dem St. Stephan-Spital und vier Wirtshäusern. In der Neustadt standen die - nun neugotische - St. Antonius dem Großen geweihte Dekanatskirche und die barocke Kirche zum heiligen Kreuz, beide katholisch, und das Dekanat. Der dritte Teil der Stadt, der sich in Richtung Franzendorf (Františkov) erstreckte, hatte vor allem wirtschaftliche und administrative Bedeutung. Außer dem Kreisgericht und der Bank entstand dort auch der Bahnhof. Dessen Existenz belegt den industriellen Aufschwung der Region. Reichenberg hatte den Bau der Eisenbahnverbindung mit in- und ausländischen Städten bereits Ende der Fünfzigerjahre des 19. Jahrhunderts vollendet. Der vierte Stadtteil, der sich vom Zentrum zum Monstranzberg erstreckt, beherbergte das K. u. K.- Telegrafenamt, die Handels- und Gewerbekammer, verschiedene institutionelle Büros, fünf Wirtshäuser und einen Schießstand. Der letzte und jüngste fünfte Teil der Stadt, Christiansstadt (Kristiánov), enthielt das Clam-Gallas-Schloss, die Post, die Polizeikaserne, einige Ämter sowie das Hotel „Goldener Löwe".
Die rechte untere Ecke des nordsüdgerichteten Stadtplans enthält eine Windrose und einen Maßstab (1 Wiener Zoll entsprach 40 Klaftern). Es sind auch sowohl Wasserflächen als auch Straßen und Wege dargestellt. Die Straßen im Zentrum sind benannt und einzelne Parzellen tragen zugeteilte Konskriptionsnummern. Besonders sind Wiesen und Felder markiert. Einige Wege werden von Baumreihen eingesäumt. Dieser Plan gibt ein bemerkenswertes Zeugnis über den überaus umfangreichen Schlossgarten, der später durch Bebauung verkleinert wird. Dem Grundriss des industriellen Reichenbergs kommt die Bedeutung einer historischen Quelle zu, welche in die damalige nahe Zukunft verwies: Sie erfasst z. B. das Grundstück des erst „projektierten Gebäudes des Kreisgerichts". Als Ausdruck barocker Zeiten wirkt hingegen auf dem Neustädter Platz, heute Sokol-Platz noch das rechteckige Fundament der Gottesgrabkapelle aus dem Jahre 1772, die zur Zeit des Erscheinens dieses Plans bereits hinter die Kreuzkirche in den Kirchgarten verschoben worden war