Koenigreich Boehmen nach den neuesten und besten Materialien zusammengestellt, kreslil a vydal Carl Ritter von Kummersberg, ryl Franz Schönfelder Edler von Feuersfeld 1844
V levém dolním rohu mapy čteme vysvětlivky využitých značek, pod názvem díla jsou tabulky. Měření, provedené v německých či geografických mílích, obsahuje srovnání dalších délkových jednotek. Rozloha dominií se počítala podle míle čtvereční a dolnorakouského jitra. Mapa nemá ani šrafování pro znázornění terénu, ani kótování. Blízké příhraničí (Sasko, Bavorsko) je zpracováno pouze silniční a říční sítí včetně vyznačení větších měst a obcí.
Tzv. politické členění šestnácti krajů i s Prahou vychází ze všeobecného sčítání obyvatel z roku 1843. Tehdy ve více než 1 000 lokalit o celkové rozloze přes 902 čtverečních mil žily 4 320 488 lidí. Úřední členění země české na kraje včetně zastoupení soudů se zde uvádí podle úpravy z roku 1850.
Velmi podrobná mapa značkami představuje Prahu, města s 5 000 či méně nebo více obyvateli, pevnostní a trhová města, velké vsi s kostely nebo bez nich, malé vesnice. Dědictvím starých dob z pohledu církve a šlechty zůstávají odkazy na farní i samostatně stojící kostely, kláštery, obývané zámky i zříceniny. Hospodaření dokládají poplužní nebo jiné zemědělské dvory a domy, samoty, myslivny, ovčíny, cihelny, pily, papírny, prachárny, valchy, větrné mlýny, lesy a vinice. Za důležité byly v monarchii již tehdy považovány trigonometricky určené body a jejích součástí, krajů, panství, sídla krajského úřadu, poštovní stanice či místa pro příjem dopisů. Vodní zdroje představovaly rybníky, tekoucí voda, splavné a nesplavné části řek a jejich značení pro plavbu lodí proti proudu i konec splavnosti. Krajinným specifikem zůstaly léčivé lázně a bažiny. Nejdůležitějšími spojnicemi byly samozřejmě silnice - císařské, obchodní či cesty, železnice státní i soukromá.
Poměrně novátorský je přehled využití půdních zdrojů v Čechách. Člení se na ornici, lesy, louky, zahrady, vinice a neproduktivní půdu (rašeliniště, lomy, jíloviště, pustiny, skály, cesty), stojaté i tekoucí vody a zastavěné plochy. V pravém horním rohu mapy je v tabulce díky symbolickému značení velmi přehledně statisticky vyjádřeno, který kraj má jaké zastoupení a využití půdy. Jednotku měření tvoří jitro. Na mapě je neobvyklé také vysvětlení více než šedesáti německých slovních zkratek. Pokročilá státní správa se svými výsledky je v mapě důmyslně využita jako ověřitelný a poměrně přesný zdroj informací o jedné části rakouské monarchie.
Koenigreich Boehmen nach den neuesten und besten Materialien zusammengestellt, gezeichnet und herausgegeben von Carl Ritter von Kummersberg, graviert von Franz Schönfelder Edler von Feuersfeld 1844
In der linken unteren Ecke finden wir die Erklärungen der verwendeten Symbole. Unter dem Namen des Kartenwerks befinden sich Tabellen. Die Maße, die in deutschen oder geografischen Meilen angegeben sind, enthalten einen Vergleich mit anderen Längenmaßeinheiten. Die Fläche des Dominiums berechnete sich nach Quadratmeilen und niederösterreichischen Morgen. Die Karte verfügt zur Veranschaulichung des Geländes weder über Schraffierung noch über Kotierung. Im nahen Grenzgebiet Sachsens und Bayerns sind nur die Land- und Wasserstraßen sowie die größeren Städte und Gemeinden berücksichtigt.
Die politische Gliederung der sechzehn Kreise, inklusive Prag, geht von der allgemeinen Volkszählung im Jahre 1843 aus. Damals lebten in mehr als 1000 Lokalitäten von einer Gesamtfläche von 902 Quadratmeilen 4.320.488 Menschen. Die administrative Gliederung des böhmischen Landes in Kreise und Gerichtsvertretungen wird hier nach der Aktualisierung des Jahres 1850 angegeben.
Diese sehr ausführliche Karte stellt mit Hilfe von Zeichen Prag, Städte mit über oder unter 5000 Einwohnern, befestigte Städte und Marktstädte, große Dörfer mit oder ohne Kirchen sowie kleine Kirchen dar. Auf das Erbe alter Zeiten aus Sicht der Kirche und des Adels weisen alleinstehende Pfarrkirchen, Klöster, bewohnte Schlösser und Ruinen hin. Die Wirtschaft wird durch Vorwerke und andere landwirtschaftliche Einrichtungen und Häuser, Einsiedeleien, Forsthäuser, Schäfereien, Ziegeleien, Sägewerke, Papiermühlen, Pulverfabriken, Walken, Windmühlen, Wälder und Weinberge dokumentiert. Bereits zu Zeiten der Monarchie wurden trigonometrisch bestimmte Punkte sowie die Grenzen der Teilgebiete, die Grenzen der Kreise, Herrschaftsgebiete, Sitze der Kreisverwaltung, Poststationen oder der Orte zum Empfangen von Briefen, als wichtig erachtet.
Als Wasserreserven sind Teiche, fließendes Wasser, schiffbare und nicht schiffbare Teile von Flüssen und deren Kennzeichen für die Schifffahrt gegen den Strom und das Ende der Schiffbarkeit aufgeführt. Eine landschaftliche Besonderheit sind Heilbäder und Moore. Die wichtigsten Verbindungen waren natürlich die Landstraßen - kaiserliche oder Geschäftsstraßen oder Wege, staatliche und private Eisenbahnen.
Eine relative Neuerung ist die Übersicht über die Nutzung des Bodens in Böhmen. Es gibt Ackerboden, Wiesen, Gärten, Weinberge und unproduktiven Boden (Torfbecken, Steinbrüche, Lehmböden, Wüsteneien, Felsen und Wege), stehende und fließende Gewässer und bebaute Flächen. In der oberen rechten Ecke der Karte findet sich in einer Tabelle dank einer symbolischen Kennzeichnung eine sehr übersichtliche Statistik darüber, wie die einzelnen Kreise den Boden speziell nutzten. Die verwendete Maßeinheit ist der Morgen. Ungewöhnlich an dieser Karte ist, dass über sechzig deutsche Abkürzungen erklärt werden. Die fortschrittliche staatliche Verwaltung und ihren Auswirkungen werden auf der Karte geschickt als überprüfbare und verhältnismäßig genaue Quelle für Informationen über einen Teil der österreichischen Monarchie genutzt.
