Totius Marchionatus Lusatiae tam superioris quam i
02.07.2014
Totius Marchionatus Lusatiae tam superioris quam inferioris Tabula specialis in suos Comitatus et Dominatus distincta. Revisa et aucta a Viro Clarissimo Dom. Ioh. Hübnero et in lucem edita â Ioh. Baptista Homanno S. C. M. G. Norimbergae, kolorovaný mědiryt, nedatováno [1714–1724], grafické měřítko [cca 1:323 000], 48 x 58 cm, Städtische Museen Zittau, Inv.-Nr. 5602/3110
Mapa zobrazuje Markrabství Horní a Dolní Lužice, které od roku 1635 již nepatřily do správy Koruny české, byť titul markraběte obou Lužic užíval český král až do roku 1918. Grafik zachytil území podle jeho členění na správní jednotky kraje a panství. Znázorňuje např. kraje kraj Budyšínský a Zhořelecký, panství Hoyerswerda, Seidenberg/Závidov, jako obvykle s německým názvem
Ačkoli mapové dílo postrádá obvyklé vysvětlující značky v legendě, je zřejmé, že kromě měst, městeček a vesnic zachycuje vodní plochy a vodoteče. Schematicky, opět tzv. kopečkovou metodou, se znázorňuje krajinný reliéf Jizerských a Lužických hor. Najdeme tu kupř. Tolštejn a Grabštejn, Jizerské hory atd. Symbolické označení se používá pro souvislé lesnaté porosty (stromky). Obydlená území jsou z hlediska lidnatosti měst označena symboly, z nichž je patrný například pevnostní charakter měst.
V levém horním rohu se nachází grafické měřítko v německých mílích. V protějším horním je zobrazená oblast reprezentována erby Horní a Dolní Lužice. Úrodný kraj symbolizuje letní scéna žňových prací, vesnický charakter dodávají drobné kresby pasoucích se domácích zvířat a v zadním plánu se stáváme svědky panské zábavy – honu na vysokou pod lesem. Zdobné vyobrazení skýtá ještě parergon v levém dolním rohu. Kromě názvu mapy se tu setkáme se sedící ženou, jíž se z rohu hojnosti sype ovoce, zatímco putti, kteří budou stříhat plátno přidržované bohem Merkurem, symbolizují textilní obchod, tehdy typický pro onen region.
Mapu ohraničuje rám se stupni zeměpisné šířky a délky.
Johann Baptista Homann (1644–1724) působil od roku 1692 jako mědirytec. Má významné místo mezi německými kartografy, geografy a nakladateli. Od roku 1702 spravoval vlastní firmu. Mezi jeho přední díla náleží „Atlas novus“ (1710). Roku 1716 získal titul císařského kartografa. Během své působnosti vydal asi 200 titulů. Často svá díla koloroval, podobně jako norimberský kartograf Johannes Hübner (1668–1731). Jemu se připisuje úvaha, že území ovládaná jedním vládcem nebo náležící jednomu státu by měla označovat stejná barva.
Totius Marchionatus Lusatiae tam superioris quam inferioris Tabula specialis in suos Comitatus et Dominatus distincta. Revisa et aucta a Viro Clarissimo Dom. Ioh. Hübnero et in lucem edita â Ioh. Baptista Homanno S. C. M. G. Norimbergae, kolorierter Kupferstich, undatiert [1714–1724], grafischer Maßstab [cca 1:323 000], 48 x 58 cm, Städtische Museen Zittau, Inv.-Nr. 5602/3110
Diese Karte zeigt die Markgrafschaften Ober- und Niederlausitz, welche ab dem Jahre 1635 nicht mehr zum Zuständigkeitsbereich der böhmischen Krone gehörten, obschon der böhmische König den Titel des Markgrafen beider Teile der Lausitz bis zum Jahr 1918 benutzte. Der Grafiker erfasste das Gebiet entsprechend der Gliederung in die administrativen Einheiten Kreise und Herrschaften. Sie zeigt, gewöhnlich mit ihrer deutschen Bezeichnung, z. B. die Kreise Bautzen und Görlitz und die Herrschaften Hoyerswerda und Seidenberg (Závidov).
Obschon dieses Kartenwerk über keine Zeichenerklärung in der Legende verfügt, ist deutlich ersichtlich, dass neben den Städten, Kleinstädten und Dörfern auch Wasserflächen und -läufe erfasst werden. Schematisch werden reliefartig das Lausitzer und das Isergebirge dargestellt. Wir finden hier z. B. Tollenstein und Grafenstein, das Isergebirge usw. Symbolische Bezeichnungen werden für zusammenhängende Waldflächen verwendet. Bewohnte Gebiete werden im Hinblick auf die Bevölkerungsdichte der Städte mit Symbolen versehen, aus denen z. B. der Festungscharakter der Städte hervorgeht.
In der linken oberen Ecke befindet sich ein grafischer Maßstab in deutschen Meilen. In der gegenüberliegenden Ecke sehen wir die Wappen der Ober- und der Niederlausitz. Die fruchtbare Landschaft wird von einer Sommerszene symbolisiert, die Erntearbeiten zeigt. Kleine Zeichnungen von weidenden Haustieren verliehen dem Bild einen dörflichen Charakter und auf der hinteren Ebene werden wir Zeugen eines Herrenvergnügens, einer Jagd. Weitere Zierbilder bietet noch das Parergon in der linken unteren Ecke. Außer der Bezeichnung der Karte stoßen wir hier auf eine sitzende Frau, der aus einem Füllhorn Obst ausgeschüttet wird, während die Putten, die sich anschicken, das vom Gott Merkur gehaltene Leinentuch zu schneiden, den damals für diese Region typischen Handel mit Textilien symbolisieren.
Den Rahmen dieser Karte bilden Skalen mit den geografischen Längen und Breiten. Johann Baptist Homann (1644–1724) wirkte ab dem Jahr 1692 als Kupferstecher. Unter den deutschen Kartografen, Geografen und Verlegern nimmt er eine wichtige Position ein. Ab dem Jahr 1702 leitete er eine eigene Firma. Zu seinen wichtigsten Werken gehört der „Atlas novus“ (1710). Im Jahre 1716 erhielt er den Titel eines kaiserlichen Geografen. Während seiner Wirksamkeit gab er etwa 200 Titel heraus. Oft kolorierte er seine Werke, ähnlich wie der Nürnberger Kartograf Johannes Hübner (1668–1731). Diesem schreibt man die Überlegung zu, dass Gebiete, die von einem einzigen Herrscher beherrscht werden oder zu einem einzigen Staat gehören, mit einer und derselben Farbe gekennzeichnet werden sollten