Totius Marchionatus Lusatiae tam superioris quam i
03.07.2014
Totius Marchionatus Lusatiae tam superioris quam inferioris Tabula specialis in suos Comitatus et Dominatus distincta. Revisa et aucta a Viro Clarissimo Dom. Ioh. Hübnero et in lucem edita â Ioh. Baptista Homanno S. C. M. G. Norimbergae, kolorovaný mědiryt, nedatováno [1714-1724], grafické měřítko [cca 1:323 000], 48x58 cm, Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě, sign. 72 054, KA - 230
Mapa sice zobrazuje Markrabství Horní a Dolní Lužice, ta však již od roku 1635 netvořila součást Zemí Koruny české, ačkoli titul markraběte obou Lužic používali Habsburkové jako čeští králové až do roku 1918. Grafik zachytil území podle jeho členění na správní jednotky kraje a panství. Znázorňuje např. kraj Budyšínský a Zhořelecký, panství Hoyerswerda, Seidenberg/Závidov jako obvykle s německým názvem.
Mapové dílo sice postrádá obvyklé vysvětlující značky v legendě, je však zřejmé, že kromě měst, městeček a vesnic zachycuje vodní plochy a vodoteče. Schematicky, znovu tzv. kopečkovou metodou, se upozorňuje na členitou krajinu Jizerských a Lužických hor. Vidíme tu kupř. Tolštejn a Grabštejn, Jizerské hory atd. Stromky jsou symbolem používaným pro souvislé lesnaté porosty. Obydlená území z hlediska lidnatosti označují symboly poukazující například na pevnostní charakter měst.
V levém horním rohu mapy se nachází grafické měřítko v německých mílích. V pravém horním je zobrazená Horní a Dolní Lužice reprezentována erby. Úrodný kraj symbolizuje letní scéna žňových prací, vesnický charakter dodávají také drobné kresby pasoucích se domácích zvířat. V zadním plánu se stáváme svědky panské zábavy - honu na vysokou pod lesem. Zdobné vyobrazení skýtá ještě parergon v levém dolním rohu. Kromě názvu mapy tu spatříme sedící ženu, jíž se z rohu hojnosti sype ovoce. Putti vedle ní, připravení stříhat plátno přidržované bohem Merkurem, symbolizují textilní obchod, tehdy typický pro onen region. Mapu ohraničuje rám se stupni zeměpisné šířky a délky.
Johann Baptista Homann (1644-1724) náleží k významným německým kartografům, geografům a nakladatelům raného novověku. Působil od roku 1692 jako mědirytec a deset let poté si otevřel vlastní podnik. Roku 1716 získal titul císařského kartografa. Mezi jeho přední díla náleží „Atlas novus" (1710). Během své působnosti vydal asi 200 titulů. Často svá díla koloroval, podobně jako norimberský kartograf Johannes Hübner (1668-1731). Jemu se připisuje úvaha, že území spravovaná jedním vládcem nebo náležící jednomu státu by měla označovat stejná barva.
Totius Marchionatus Lusatiae tam superioris quam inferioris Tabula specialis in suos Comitatus et Dominatus distincta. Revisa et aucta a Viro Clarissimo Dom. Ioh. Hübnero et in lucem edita â Ioh. Baptista Homanno S. C. M. G. Norimbergae, kolorierter Kupferstich, undatiert [1714-1724], grafischer Maßstab [cca 1:323 000], 48x58 cm, heimatkundliches Museum und Galerie in Böhmisch Leipa (Česká Lípa), sign. 72 054, KA - 230
Die Landkarte stellt zwar die Markgrafschaft Ober- und Niederlausitz dar, obwohl diese bereits seit dem Jahre 1635 nicht mehr zu den Ländern der Böhmischen Krone gehörte und die Habsburger als böhmische Könige den Titel Markgraf der Ober- und Niederlausitz bis zum Jahre 1918 benutzten. Der Grafiker stellte das Gebiet nach seiner Gliederung in Verwaltungseinheiten der Kreise und Herrschaften dar. Veranschaulicht werden beispielsweise der Kreis Bautzen und Görlitz, die Herrschaft Hoyerswerda, Seidenberg/Závidov wie üblich mit deutschen Ortsnamen.
Das Landkartenwerk verfügt über keine gewöhnlich angeführte Zeichenerklärung in der Legende, es ist jedoch deutlich, dass neben der Städte, Städtchen und Dörfer auch Wasserflächen und Wasserläufe vermerkt sind. Schematisch wird die gegliederte Landschaft des Iser- und Lausitzer Gebirges reliefartig dargestellt. Zu erkennen sind beispielsweise Tollenstein (Tolštejn) und Grafenstein (Grabštejn), das Isergebirge usw. Bäume werden als Symbol für zusammenhängenden Waldbewuchs verwendet. Bewohntes Gebiet wird, was die Bevölkerungsdichte betrifft, durch Symbole, die zum Beispiel auf den befestigten Charakter einer Stadt verweisen, symbolisiert.
In der oberen linken Ecke der Landkarte ist der Maßstab in deutschen Meilen angegeben. In der oberen rechten Ecke wiederum sind die Wappen der Ober- und Niederlausitz abgebildet. Die fruchtbare Landschaft wird durch eine Sommerszene mit Erntearbeiten dargestellt, den ländlichen Charakter verleihen auch kleine Bildchen mit weidendem Vieh. Auf dem hinteren Plan wird der Betrachter Zeuge einer Unterhaltung für Männer - einer Hochwildjagd, die unter dem Walddargestellt ist. Die dekorative Darstellung bietet noch einen Parergon in der unteren linken Ecke. Neben der Bezeichnung der Landkarte ist hier eine sitzende Frau, die aus einem Füllhorn Obst schüttet, zu erkennen. Die Putten neben ihr, die bereit sind das vom Gott Merkur gehaltene Leinen zu schneiden, symbolisieren den Textilhandel, damals charakteristisch für ebendiese Region. Die Landkarte ist von einem Rahmen mit Graden der geografischen Länge und Breite eingefasst.
Johann Baptista Homann (1644-1724) gehört zu den bedeutenden deutschen Kartografen, Geografen und Verlegern der frühen Neuzeit. Er war seit dem Jahre 1692 als Kupferstecher tätig und eröffnete zehn Jahre später sein eigenes Unternehmen. Im Jahre 1716 wurde ihm der Titel des kaiserlichen Kartografen verliehen. Zu seinen führenden Werken gehört der „Atlas novus" (1710). Während seines langjährigen Wirkens gab er zirka 200 Titel heraus. Seine Werke waren häufig koloriert, ebenso wie die Werke des Kartografen Johannes Hübner (1668-1731) aus Nürnberg. Ihm werden die Überlegungen zugeschrieben, dass das von einem Herrscher verwaltete bzw. einem Staat zugehörige Gebiet, mit derselben Farbe markiert werden sollte.